Svatba

No, tak tenhle film asi musel kritiky hodně bavit. A to nese takový zdánlivě nevinný název, asi nikdo by si nedokázal představit jaký bude jeho skutečný obsah, natož pak forma, s jakou byl odvyprávěn. Smarzowskiho styl miluju. Všechny jeho filmy jsem si užil a proto netrpělivě vyhlížím každou další novinku, pod kterou se tenhle člověk autorsky podepíše, i kdyby to měla být jen prachsprostá  vánoční reklama na polskou poštu – jistě by i na tomto komerčním hřišti Wojta dokázal zabrnkat na tu správnou strunu prostého katolicky smýšlejícího polského lidu. Ale abych se tady jen nerozplýval, ten začátek filmu mě maličko zarazil. Ještě si pamatuju na  první WESELE, z 2004 a proto mě zarazila ta rozvleklost a vážnost úvodní pasáže. Rozhodně ale nechci soudit dřív, než po závěrečných titulcích, proto jsem se v duchu uklidňoval, že ten typický Smarzowskiho koncert ještě přijde. Ale že v tomto případě to čekání bude delší, než jsem původně předpokládal, a že tady víc než kdy jindy bude platit pravidlo, že čekaní jen umocňuje výslednou rozkoš, tak ne, s tím jsem opravdu nepočítal. Teď bych to měl rozdělit na současnou a historickou dějovou linku filmu, jejichž prolínání tady mnozí kritizují jako rušivý element. Pokud bych se k tomu měl vyjádřit na základě prvních okamžiků, kdy k tomu prolnutí historie se současností došlo, asi bych musel dát ostatním za pravdu. Totiž ono se neobjeví žádné varování, jako že teď přijde střih a my se přesuneme o 80 let zpět, ale ten předěl nastane tak samovolně a přirozeně v rámci plynutí děje, až jsem se v jednu chvíli sám sebe ptal, jestli pořád sleduju jeden a tentýž film. Pak nastal jakýsi „wtf“ moment, kdy jsem se pokoušel chytnout se v nově probíhajícím ději nějakého toho pomyslného stébla - rozuměj dějové linky, abych se znovu „vrátil do hry“. Takže jsem sledoval souvislosti ve jménech, místech, čase i prostoru, protože tam přece musel být nějaký hlubší přesah z minulosti do současnosti. Asi jsem prostě čekal na to, čím mě tvůrce znovu dostane. Ale to jsem ještě neměl tušení, jak to rozdělení na dvě zdánlivě samostatné dějové linky vnese do filmu naprosto nový rozměr a ve výsledku ho to doslova katapultuje napříč různými žánry kamsi mezi obrazovou alegorii a historickou katarzi. Od poloviny filmu už do sebe začínají věci zapadat a vše spěje k naprosto famózní finální části, kterou se tento film odlišuje snad od všeho, s čím jsem měl doposud tu čest se seznámit. Psát o tom, že to všechno působí depresivně, místy dekadentě a bezútěšně, že téměř každá filmová postava je zlá, zvrhlá nebo zle zvrhlá, že na současné tváři Polska můžeme pozorovat v jistých momentech paralelu s jeho temnou minulostí (asi bych ale nedával apriori celou současnost a minulost na roveň), je asi zbytečné.  Smarzowski to zase dokázal i když na to tentokrát šel od lesa. Možná bych spíš měl napsat od stodoly :). Ano, byl tam vidět jeho rukopis, který použil u svých minulých autorských kousků, ale co na tom záleží? Ta konečná podoba, a hlavně vyznění a dopad tohoto filmu byly naprosto jiné, neotřelé a za mě geniální. Čekání se rozhodně vyplatilo, a nakonec jsem dostal to, co jsem nemohl očekávat ani v nejmenším. Tohle nebude film pro střední proud diváků, ale upřímně, který ze Smarzowskiho filmů takový byl? Tento má v sobě navíc určitý punc novátorství, a to ve formě jakou byl vytvořen. V tomto ohledu umělec překonal sám sebe a nastavil si další neoznačenou laťku. Už teď se těším, s čím přijde příště. (25.02.2023) (méně) (více)