Zítra se bude tančit všude

Nebýt těch tupých úsměvů a blbečka v hlavní roli, který mi ale opravdu hodně lezl na nervy, tak se jedná o celkem pěkně natočený dokument své doby, podobně jako píše Marigold. Jistě, z dnešního hlediska, kdy vidíme a slyšíme odkazy na hrůzná 50.léta, o kterých víme své, je film celkem strašidelnou agitkou, ale nechce se mi dávat odpad jen za to, že nemám rád komunisty...Doporučuji doplnit záznamem divadelního představení "Zítra se bude..." od Hřebejka! (15.07.2012)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)

"Aleno, mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jen chybu." - "Proč myslíš?" - "Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná, že by se změnil." - "Ba ne, Pavle." - "Proč?" - "Utekl." - "Utekl? Kam?" - "Na západ. Do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech!" - "Ale fašista." - A jiné dialogy jako ze života se vyskytují v této známé perle stříbrného plátna. Jestliže filmům se dříve říkalo pohyblivé obrazy, snímky typu Zítra se bude tančit všude bych nazval pohyblivými plakáty. Neboť nejsou ničím jiným než v zásadě bezdramatickým defilé známých postav z propagandistických výtvarných výjevů, jejichž křiklavá barevnost kontrastovala s všeobsažnou ideologickou černobílostí. Zítra se bude tančit všude je film obsahově prostoduchý, avšak jeho forma myslím není tak děsivá, jak se všeobecně soudí. Spíše odpovídá dobovému mainstreamu. (Mohli bychom tak s trochou sarkasmu konstatovat, že Vlček si svou Stalinovu cenu opravdu zasloužil.) - Pro zpestření bych ocitoval pár vět z Nesnesitelné lehkosti bytí, ke kteréžto knize mám řadu výhrad, ale nelze jí rozhodně upřít několik skvělých postřehů, včetně následujícího: "(...) Konvenční výklad těch filmů je dnes tento: ukazovaly komunistický ideál, zatímco komunistická realita byla horší. Sabina se proti takovému výkladu bouřila. Když si představila, že by se svět sovětských kýčů měl stát skutečností a ona v ní měla žít, šel jí mráz po zádech. Dala by bez nejmenšího zaváhání přednost životu ve skutečném komunistickém režimu i se vším pronásledováním a frontami na maso. Ve skutečném komunistickém světě se dá žít. Ve světě uskutečněného komunistkého ideálu, v tom světě usmívajících se idiotů, s nimiž by nemohla vyměnit jediné slovo, by zemřela za týden hrůzou." (06.11.2007)

"Aleno mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jenom chybu. Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná že by se změnil." - "Ba ne, Pavle, utekl na Západ, do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech." - "Ale fašista." No vida a prý že se dějiny neopakují. Zítra se bude tančit všude je aktivistická komedie, z níž se postupem času stalo téměř syrové drama. Je až děsivé pozorovat, jak komunisté postupují. Nejdřív se vnutili do vědecky vedené skupiny pro výzkum lidových tanců, a pak z ní krůček po krůčku vytvořili taneční družstvo pod vedením Svazu mládeže. Všechno s nadšením a s neustálým křečovitým úsměvem. Paradoxně sám pan režisér po čase emigroval do Francie. Příčí se mi hodnotit filmy na základě ideologie, ale tohle je opravdu odpad jako vyšitý. I kdybych z něho sloupal všechno budovatelství, tak jako muzikál zcela selhal. Nepamatuju si z něho jedinou písničku a hodnotný je jen díky dobovým záběrům Prahy, Budapešti a Berlína. (16.11.2020)

Krutě socialistická agitka, u které jsem se nechtěně bavil méně, než jsem čekal, což mě dvojnásobně zklamalo. Z mého jediného oblíbence Rudy, který nepřijal laické řeči svazácké kariéristky Aleny a chtěl dělat tance tak, jak se má, se vyklubal sabotážník, západní imperialista, provokatér a dokonce fašista, z počátku neústupného Pavla zase kamarádozrádce, tím pádem už nezbyla žádná postava, která by mě něčím neštvala (kvůli skvělému hlasu se mi zalíbila ještě Rozárka, ale jakmile začala pálit za ultra slizkým Lojzou, kterému by i Vetřelec mohl závidět, přestala mě zajímat i ta). Jinak je krásné, že Čechoslováci nemuseli řešit žádné jazykové bariéry a když přece, tak si vystačili s opakováním křestních jmen a tlemením se na sebe. Na druhou stranu, být správným budovatelem socialismu, nadával bych minimálně nad přítomností amerických vlajek v závěru filmu. A když si připočtu ještě líčení Valašska jako krásné krajiny se zaostalostí na úrovni opic, zbude mi pouhá hvězdička jako ocenění tohoto velmi pozitivního snímku (za těch pár humorných scén, bez úsměvu prosím). (09.12.2012)