Adelheid

Překrásně smutný snímek, kterému zásadní způsobem škodí natočení v barvě. A hlavně v takřka až pastelových přepálených barvách (i když v místní galerii to nevypadá vůbec tak hrozně, takže je to možná jen problém DVDčka ze Zlaté kolekce českých filmů). O kolik lépe by to bývalo vypadalo v černobílém provedení je vidět v poslední scéně či v bonusové části právě na zmíněném DVD. Na druhou stranu můj pocit, že se Vláčil s Uldrichem natolik opájeli barvou, až to trochu obrazově odflákli, tak ten by stejně asi přetrval i tak. Ty tam jsou totiž nezapomenutelné "obrázky" z Údolí včel. (23.01.2009)

Já to mám snad s každým ikonickým režisérem stejný. Má jiný slavnější filmy nebo alespoň film, ale mně od nich sednou ty co nejsou v topkách kritiků, lexikonů a dalších měřidel kultovnosti filmů. U pana Vláčila je to samé. Adelheid mně naprosto dostal, nejen krásně budovaným vztahem u kterýho mně zajímala každá scéna, každej pohled a chrochtal jsem blahem při pohledu na herecké mistrovství Emmy Černý a Petra Čepka, které dokonale nahradilo dialogovou složku filmu a když k tomu František Vláčil přidal ještě svou nadprůměrnou práci s obrazem a atmosférou, nemůžu jinak než jít na plnej počet. (28.01.2018)

Pokračuji v doplňování filmů režiséra Vláčila a kvalita se zvyšuje. Tohle sice pořád ještě nebude na plný počet, ale už jen velmi těsně. Herecký koncert Petra Čepka který hned po příjezdu dostane přes hubu a ani pak to nemá lehký. Další trezorový film a po pravdě nedivím se, když vezmu v potaz, že hlavní hrdina si dovolil za války bojovat v Anglii a nikoliv na východní frontě. Film pak rovněž nabízí trochu jiný pohled na poválečná léta, než ty nadšené budovatelské filmy z nichž některé jsou sice dobrý guilty pleasure, ale výpovědní hodnotu mají nulovou. Tohle je hlavně jedna velká depka a jeden z filmů u kterýho je vám od začátku jasný, že prostě nemůže dopadnout dobře a nepřekvapivě ani nedopadne. Jenom Liškova hudba mi nepřišla tak výrazná jako v jiných filmech, ani to na mě nepůsobilo jako úplně typický Liška. Pár detailů bych možná ještě vytkl jako předvídatelná finální scéna, ale to nic nemění na kvalitním a mrazivém filmovém zážitku. Potvrzení toho, že konec 60 let je zlatou érou naší kinematografie a kdo ví čeho jsme se ještě mohli dočkat, ale to už se nedozvíme.90% (24.06.2020)

Atmosferická psychológia chaosu obdobia tesne po druhej svetovej vojne. Akoby odzrkadľovala situáciu, ktorá by sa za normálnych okolností nikdy nestala. Dovolím si tvrdiť, že tak ako sa Vláčil kedysi inšpiroval démonickému marazmu, ktorý vykresľoval Ingmar Bergman, tak práve tu troška odpozeral Tarkovského rannú tvorbu. (23.02.2014)

Moje první setkání s Františkem Vláčilem ( mimochodem v Aeru v rámci projekcí pro studenty ze Zlatého fondu světové kinematografie ). Působivý příběh z poválečného pohraničí vyprávěný převážně obrazem ( málo dialogů ). Čiší z toho skličující atmosféra ( podpořená vážnou hudbou Bacha a Strausse ) šedé poválečné doby, kdy byly vztahy mezi lidmi napjaté. Doba, kdy navrátivší se psychicky poznamenaný voják nemá téměř žádný důvod žít. Jediné, co je pro něj důležité, je snaha o navázání citového pouta s německou ženou, která u něj uklízí... Petr Čepek i Emma Černá jsou výborní. (20.12.2004)