Dým bramborové natě

Rudolf Hrušínský opět dokázal, že to byl prostě Pan herec co umí hrát dramatické postavy s neskutečnou bravurou, že mu to člověk prostě věří. Příběh osamělého doktora co se snaží na venkově či malém městě pomáhat jak se dá až se snaží zachránit mladou dívku co je těhotná, ale dítě nechce. Film je hodně smutný a končí dost špatně ,ale i zároveň pro někoho dobře. (21.09.2009)

Mistr Vláčil sevřen dobovými (ne)možnostmi. Druhý mistr Liška jako by se jen díval zpovzdálí. Nicméně precizní obsazení překonává i tuto bariéru. Až přehnaně, ovšem skvostně klidný Rudla, Lohnického hrobnická filosofie, dvě výrazné zástupkyně dramatické tvorby naší kinematografie a rozverná maminka, dostávající zde životní, hereckou příležitost. (22.02.2014)

Krásná, zajímavá postava MUDr. Meluzína je po nadějném začátku bohužel rozmělněna. Čekal jsem, jak se bude vyrovnávat s novým i starým životem, místo toho mám možnost pouze sledovat, jak správňácky řeší příhody průměrného, rádoby psychologického scénáře, „teple lidského“ až k znechucení. Autor předlohy Bohumil Říha asi zrovna psycholog nebyl. Má to být ze života, ale postavy a situace jsou vesměs neživé, schématické, vytržené z reality. (Vrcholem je zpátečnická, primitivně zlá herdek statkářka jako správně zaostalý protipokrokový (dálnice) živel.) Nechybějí zajímavé motivy, úvody jednotlivých „záležitostí“ na mě působily silně, ale pak to vždy vyznělo hluše. Říhovu předlohu ovšem neznám a ať jsou její kvality jakékoli, tady jsou vinni autoři adaptace. Od Vláčila bych čekal víc. Přesto mu patří uznání za vizuálně a náladově pěkné dílo, kterému jistou hloubku přece jen nelze upřít. Celé to ovšem stojí na excelentním Hrušínském, jehož doktor Meluzín je skutečně impozantní postavou. (Vnucuje se mi označení „český Rudovous“, ačkoli to samozřejmě velmi kulhá.) I ostatní hrají velmi dobře. Suma sumárum známkuji třemi hvězdičkami. Ovšem, jak tady podotýká Radek99, v těžce normalizačním roce 1976 jde o nadprůměrný film. Radkovu komentáři také děkuji za některé vynikající postřehy toho, co je na filmu pěkného. Bohužel, ten střed, na kterém by to mělo viset – totiž Meluzínovo nitro – tam prostě chybí. (03.03.2011)

Pořád je to nadprůměr, ale cítím tentokrát od Vláčilova filmu menší zklamání. Námět měl rozhodně na víc, než jen na depku z podzimu života, která vede z bláta do louže a od problému vlastního k problémům jiným, které se k vlastnímu problému jen přidají a je to horší než předtím. Ano, takový život bývá a ani to nekritizuji, problém mám s tím, že kromě té depky to ve mě nezanechalo nic. Žádný silnější pocit, žádnou spokojenost z propracovaného psychologického dramatu, ani hlubší smutek, ani nadšení z poctivé filmařské stránky či výkonu herců... Prostě jsem to sledoval, skončilo to, můžu si to odškrtnout a jít dál. A přitom jsem od toho čekal dost, slibně tu vypadalo snad všechno. Mohlo to být nostalgické, mít více rozměrů i pohledů na situace, ale vše se v tom utopilo a časem až ztratilo. A Hrušínský sice hraje skvěle, ale tady se ani nemusel snažit, protože víc jak jednu emoci ukazovat nemusel. Nevím, třeba to docením časem, ale teď to na víc jak tři hvězdy opravdu nevidím. Silné 3* (13.09.2023)

Pocitovo veľmi bohatý snímok, kde kraľuje hlavne pocit všadeprítomnej melanchólie a nostalgie. Film o ľudskosti a pravých hodnotách, ktoré na staré kolená hľadá vo svojom rodisku v zahraničí uznávaný doktor Meluzín. Vo svojej podstate ide vlastne o pozitívnu vec, pretože snímok ukazuje, že aj v prostredí všeobecnej nedôvery a malosti je možné presadiť ľudskosť a láskavým prístupom tak získať duchovnú rovnováhu a úctu všetkých. 85/100 (06.10.2015)