Dým bramborové natě

Rudolf Hrušínský opět dokázal, že to byl prostě Pan herec co umí hrát dramatické postavy s neskutečnou bravurou, že mu to člověk prostě věří. Příběh osamělého doktora co se snaží na venkově či malém městě pomáhat jak se dá až se snaží zachránit mladou dívku co je těhotná, ale dítě nechce. Film je hodně smutný a končí dost špatně ,ale i zároveň pro někoho dobře. (21.09.2009)

Poezie a melancholické drama starého venkova, ubíhající v tempu doktorovy chůze. Meluzín, nový lékař s postupně a fragmentárně odhalovanou minulostí se seznamuje s novým prostředím, do kterého přináší svoje osobní lidské poselství. Déšť, rybníky, Hrušínský, krásná role pro Logojdovou. Téma lidskosti, podpořené Liškovou hudbou. (19.01.2014)

Něčeho jsem se dotknul, a nevím čeho. V období normalizace, a zvláště v sedmdesátých letech, československá kinematografie připomínala daleko více úhor než cokoli jiného. Ale životadárné výjimky nalezneme i v tomto nelehkém období; právem mezi ně patří i DÝM. František Vláčil, tvůrce proslavený Markétou Lazarovou, zde vystavěl komorní portrét kdysi prominentního lékaře, jenž rezignoval na svou kariéru a odešel na venkov. V kaleidoskopu standardního venkovského života zaujme asi nejvýrazněji sytá kresba často zprimitivnělých vztahů mezi lidmi, plných lhostejnosti či dokonce zášti. Poznáváme, jak mechanicky vykonávaná práce vede k otupění, jak i nejbližším příbuzným chybí soucit, jak se prosazuje prospěchářství. Odpovídá tomu i vizuální ztvárnění, architektonicky i v barevném pojednání záměrně strohé. Kameraman František Uldrich podzimní scenérie ještě zalévá slunečními paprsky, z nichž ovšem nesálá už žádné teplo; zbaveny přívětivosti připomínají stejně vychladlé nitro tamních obyvatel. Vláčil s pochopením, ale přitom v sytých konturách postihuje své zdrsnělé i trpící hrdiny, nelze proto neocenit přesné vykroužení vedlejších figur, včetně svérázného hrobníka (skvělý Václav Lohniský); snad jedině nesměle naznačený milostný motiv poněkud zaskřípe ve svém ztvárnění. Ovšem nad vším sebejistě vládne filmem na několik let nedobrovolně "odložený" Rudolf Hrušínský. Dokonale vystihl zachmuřeně rozvážné jednání i chůzi, původně sice předurčené vrozenou srdeční vadou, mezitím povýšené k ústřednímu charakterizačnímu rysu. Meluzín je člověk uvážlivý, zdánlivě nepřístupný jakýmkoli emocím, ale přitom nesmírně citlivý a chápavý; Hrušínský zde dospívá k obdivuhodné minimalizaci výrazových prostředků, vystačí s mírně shrbenou postavou, nehnutým obličejem a monotónně ztišenou, ba suchopárnou mluvou, která se však znenadání vytočí k nesmlouvavé naléhavosti, kdy i matný zrak se náhle projasní. Postihuje, jak za zdánlivou Meluzínovou neprůbojností a smířlivostí se tají nesmírné odhodlání prosadit to, co je podle jeho svědomí nejlepší. Hrušínského návrat můžeme tudíž považovat za ohromující, za důkaz mimořádného hereckého umění, naštěstí ještě několikrát v budoucnu zužitkovaného. (06.10.2013)

Hrušinského lekár prichádza na dedinu, začne riešiť ich problémy, do ktorých sa zamotá aj emocionálne a divák má pocit, že to už v českom filme videl mnohokrát. Lenže vo Vláčilovom podaní sa jedná o dielo predsa len utlmenejšie a depresívnejšie, ako sme z prostredia českej filmovej dediny zvyknutí. Asi Vám pripomenie štýlom skôr Karla Kachyňu. Po polovici začne byť jasná téma filmu a čím ďalej sa blížime ku koncu, tým je nám jasnejšie, ako musí film skončiť a pochopíme, že akýkoľvek iný záver ako ten predpokladaný by bol nelogický. Očakávania sa naplnia, ale katarzia prichádza iba polovičná. Stále lepšie, ako z diváka ždímať slzy. (20.01.2014)

Výborně zachycená melancholická atmosféra šedivého venkova, fantastický Rudolf Hrušínský, skvělá Věra Galatíková a vtipný Václav Lohniský. Vizuálně výtečně zpracované, hudba se mi taky líbila. Ale pořád mi to připadá nějak málo a kladu si otázku co dál? Možná jsem čekal, že se bude více do hloubky řešit, jak se hlavní hrdina vnitřně vyrovná se svým životem. Že bude více bilancovat vlastní život a vyrovnávat se s odchodem manželky, ne pouze řešit současné problémy svých nových pacientů. Emigrace manželky i její charakter jsou znázorněny ryze negativně a asi se tady bohužel podepsala tehdejší doba. Některé postavy mi byly nesympatické a připadaly mi tak nějak málo uvěřitelné (Alois Švehlík, Marie Logojdová), což mělo výrazný vliv na emoce, které se nedostavily, když se dostavit měly. (02.07.2012)