Hadí jed

Několik maringotek, chlastající Josef Vinklář, sympatická Ilona Svobodová a František Vláčil na režisérské židli. Tak málo stačí na vynikající film reflektující lidské charaktery podobným stylem, jakým to u nás dokázal snad jen Miloš Forman. Příběh se vešel do necelé hodinky a půl, ale přesto řekl všechno podstatné. Po závěrečné scéně zůstal jen pocit stejně mrazivý a bezútěšný, jako ta zasněžená, ledovým větrem trýzněná krajina. (19.04.2022)

Herecke vykony na urovni,Josef Vinklar vynikajici. Pribeh mne trochu zklamal, byl dost jednoduchy, rekneme citelny. Kamera super, jeden neuveritelny zaber kdy si pan Vinklar sedne pred ohen u ktereho uz sedi pes, ktery je k nam zady,umisteni maringotek take vybrano sikovne lze to obzvlaste ocenit , kdyz se dvere jedne zaviraji a v stejnem momentu oteviraji dvere druhe ve vlastne jednom a tom samem zaberu. (18.09.2007)

Několik let poctivého placení alimentů dalo dohromady dva lidi, kteří k sobě mají biologicky víc než blíž, ale pohledem na život a budoucnost se velmi liší. Geniálně střízlivý opilec a naivní asi 20ti letá holčina. Vlaďka věří, že několik dní její přítomnosti stačí na to, aby se její otec vymanil ze světa, ze kterého se vymanit nelze. Vláčilův černobílý záměr, nám dává možnost vidět některé začínající, zaběhlé nebo i elitní tváře herců tak, jako (u některých) nikdy před tím. Luboš Fišer tomu dodává svou hudbou, jako vždy, jedinečnou atmosféru. Jinak se stačí podívat na režiséra, na herce, a jestli se považuješ za znalce kvality československé kinematografie, tak tohle je potřeba znát. (12.01.2012)

Neobyčejně dobře zvládnuté! Vláčil věděl o čem točí. Když nějací posraní mravokárci nebo nedej bože abstinenti se začnou v tomto problému vrtat, vždy to dopadne špatně. Vláčil vše zvládnul na výbornou, Ilona je úplně skvělá a přitom měla prd jaké zkušenosti. Vinkláře netřeba chválit, on snad špatně hrát ani neuměl. Konec tomu všemu nasazuje velmi realistickou korunu, tzn. nic se s tím dělat nedá, člověk se odsoudil již dávno umřít v osamění. (09.09.2008)

Alkohol, stejně jako hadí jed, může pomáhat i zabíjet... Smutek v očích pana Vinkláře je demolující, vnitřní bolest viditelná a přesto, že bych měla sto chutí mu sama sklenku nalít, nenalila bych.. Život mu totiž nabídl druhou šanci v podobě setkání s dcerou.. A ač se vůbec neznají, z dívky celkem přirozeně sálá mládí, energie, radost a hlavně touha – mít otce, být s ním, vytvořit po smrti matky alespoň částečnou rodinu.. Tomu já říkám důvod žít.. Je to obrovská příležitost k rekapitulaci dosavadního způsobu života a nejvyšší čas na změnu... Jedná se v podstatě o malý film (čtyři herci, jeden pes a zasněžená maringotka), ovšem pojímá vše podstatné pro lidské bytí.. Bravurní herectví dodává snímku věrohodnost a podmanivá hudba dokresluje pochmurnou atmosféru.. (17.08.2016)