Hadí jed

Alkohol je mnohem horší než hadí jed - ten vás buď rychle zabije, nebo se dá proti němu zachránit sérem. Alkohol člověka ničí pomalu a léku na něj není. Nešťastník si musí z notorizmu pomoci sám svou vůlí, ale když se duševních sil nedostává.... Ani Josef Vinklář není schopen, poté co mu asi poslední záchranné lano hází znovu nalezená dcera, vybřednout z napolo sebelítostivého útěku od odpovědnosti, lidí a okolního světa. Závěrečné minuty jsou pro všechny, co se rádi napijí přes míru, dostatečným varováním. "A proč piješ?", zeptal se malý princ. - "Abych zapomněl" - "Nač abys zapomněl?" - "Že se stydím" - "A zač se stydíš?" - "Stydím se, že piji." (08.08.2012)

Jednoduchý, ale díky výborným hercům přece jenom výjimečný příběh. Černobílá kamera, zasněžená krajina, neustále kvílející vítr a Vláčilova úsporná režie dělají své, úplně mi neseděl snad jen začátek s (říkám to nerad, ale je to tak) Fišerovou hudbou, která by se hodila spíše do nějakých Bakalářů (a platí to i pro celou scénu narozeninové oslavy). (28.11.2011)

Vinklář v jednom kuse chlastá a pořád slibuje, že přestane. Upřímně řečeno, bydlet někde v pustině v maringotce, když venku je asi -20°C, tak budu chlastat ještě víc a přestal bych možná až v létě. Jinak je to další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje alkohol. Osobně tohle téma nepovažuju zase za nic až tak extra zajímavýho, protože když se budu chtít podívat na alkoholiky, tak mi stačí navštívit některej z místních barů. Zahraný je to dobře snad od všech herců, film působí hodně reálně a z televize na mě skoro šla zima. Nicméně téma mě zrovna dvakrát nezaujalo. 50% (11.01.2012)

Jeden z menej známych filmov F. Vláčila, ktorý vsadil v prvom rade na herectvo J. Vinkláře a urobil dobre. Ten dokáže kvalitne hrať nielen očami, ale i svojím hlasom. Čiernobiela farba je zvolená zámerne, rok výroby 1981 hovorí sám za seba. Komornejší príbeh o alkoholikovi si po väčšinu času vystačí s dvojicou Vinklář, Svobodová a jednou maringotkou. 80%. (22.10.2014)

Československý film měl v minulým století jednu obrovskou výhodu, měl neskutečně talentované herce a přesně toho využil i František Vláčil ve svým filmu Hadí jed. Většina příběhu se odehrává na jednom místě, ve čtyřech osobách, dvou maringotkách, v zimě a se spoustou sněhu. Je to málo, co ? Ale i tohle málo stačilo Vláčilovi k perfektní gradaci příběhu, uvěřitelnosti, že je hnusný počasí i když by na okna ťukaly sluneční paprsky a úplně to samý málo, stačilo i panu Vinklářovi k ukázce svého neuvěřitelného hereckého umění. Tak jako má pan Rudolf Hrušinský dár hrát svým pohledem, tak má pan Vinklář dar hrát svým hlasem, to je naprosto úžasný a obdivuhodný, co Josef Vinklář dokázal udělat s jedinou filmovou scénou pouhým tónem svýho hlasu. (13.02.2010)