Marketa Lazarová

Asi můj největší kinozážitek. Nevím, co bych chválil dříve - jestli kameru, esoterickou Liškovu hudbu, herecké výkony (neskutečný Kemr), exteriéry - vše bylo dokonalé. Film s mnohovrstevnatým dějem, který uchvacuje obrazovou krásou, která společně s až magickou hudbou vytváří v ponořeném divákovi téměř spirituální zážitek. Markéta Lazarová je tříhodinová obrazová kompozice, filmová báseň, které buďto otevřete své srdce a necháte se unášet syrovými obrazy z drsného středověku, anebo se budete nudit. Záleží na míře vašeho citu....A jen tak na okraj, Markéta Lazarová je od doby jejího vzniku pravidelným vítězem všech anket o nejlepší český film všech dob. (17.07.2002)

Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %. (08.12.2007)

Velmi slabé tři hvězdy, které dávám vesměs za krásnou hudbu Zdeňka Lišky, vlasy Magdy Vášáryové a za to, že se na to hezky dívalo a přežil jsem to bez újmy na zdraví. Co měl ale být ten zbytek?! Teda přesněji řečeno – co měla znamenat ta úvodní hodina? Při sledování filmů a seriálů se mi stalo už ledacos, ale že bych se na něco koukal přes hodinu a stále neměl vůbec ponětí, na co že se to vlastně dívám – to se mi donedávna fakt ještě nepodařilo. Co to sakra bylo?! Dopředu se omlouvám za mé zmatené výkřiky do prázdna, ale tenhle film mě při psaní komentáře k tomu přímo vybízí. Film má sice zajímavou vizuální stránkou, ale to, co se z mých reproduktorů linulo, bylo něco šílenýho – proboha, tak šílený postsynchrony jsem ještě nikdy předtím neslyšel! Nevím, jestli to byl čistě jen můj problém, ale film, kde pomalu není poznat, která postava mluví a co vlastně mluví a kde si tyhle hlasy neustále skákají do řeči – jako pardon, ale jestli tohle bylo uděláno záměrně, tak na mě to nezafungovalo ani náhodou, ba naopak, zapůsobilo to na mě naprosto opačným účinkem. Zaplaťpánbůh, že druhá část už je podstatně lepší a už mi i dávala smysl, jinak bych vážně přemýšlel o mnohem nižším hodnocení. Zatraceně, tohle byl teda pořádně divnej film. Je pravda, že já divné filmy vyhledávám záměrně, ale tohle bylo i na mě až příliš divné. Tohle snad snese srovnání jedině s Antikristem, protože obojí je takové psycho, že u mě asi na hodně dlouho zůstanou některé momenty vryty hluboko do paměti. U Antikrista je to samozřejmě Chaos reigns a nůžky kontra poštěvák, zatímco tady bych to viděl na Markétin pohled à la Samara a tak vůbec to všudypřítomné skákání do řeči, z něhož mi místy fakt silně hrabalo. Pokud tedy hledáte film, který by ve vás zanechal nějaký opravdu hluboký otisk, jděte do Markéty. A nedívejte se na to s očekáváním normálního snímku, protože takovou chybu jsem udělal já a taky na to tvrdě doplatil. (19.05.2012)

Sdílím názor profesora Nováka na Vančurovu předlohu, irituje nás především nahodilost děje. Když už jsem si dovolila o Arne Novákovi a sobě hovořit jako o nás, doplním, že nám vadí i ta časová neurčitost. Již sama předloha mě nijak neuchvátila, Vláčil se zajisté snažil nezfilmovatelnou knihu převést do filmu seč mu síly stačily. A tou urputnou snahou možná jen ještě více podtrhl tu nekompatibilitu mezi syrovostí a poetičnem. Jenže i přes všechny zmíněné hendikepy Vláčil natočil film nejen okázalý, ale především vlastně strašně dobře sledovatelný. (19.02.2013)

Hrdo môžem prehlásiť, že najlepší slovenský film podla kritiky (obchod na korze) je niekolkokrát lepší a záživnejší ako najlepší český film (Markéta). Film bez uchopitelného deja, s nereálnymi patetickými dialógmi jednoduchých ludí a s monumentálnou hudbou, ktorá príliš k obrazu jednoduchého vidieckeho života proste nesedela. Asi to chce viac pozretí a väčšie uvedomenie o dobe, a v mojom pípade kvalitnejší rip. Pátosu je tu viac ako v dielach Michaela Baya. (03.10.2009)