Marketa Lazarová

Filmová genialita dovedená do těch největších dimenzí. Z každého záběru, z každé sekundy sálá tu chlad, tu nejistota, tu zase osvícení a pohlazení. Jímavá hudba Zdeňka Lišky prohlubuje dané okamžiky a vlastně ona s obrazem je hlavní podstatou filmu. Rozplývat se nad umem Františka Vláčila, perfekcionisty každým coulem, je jen nošením dříví do lesa. Marketa Lazarová v nezapomenutelném podání mladičké Magdy Vašáryové symbolizuje krásu, čistotu a nevinnost v zabláceném, temném a brutálním středověku. Loupeživý rytíř Kozlík je taktéž nezapomenutelnou postavou a jeho brilantní stvárnitel Josef Kemr byl v masce ohyzdného drsného starce téměř k nepoznání. Oblíbenec Františka Vláčila mohutný Zdeněk Kryzánek v roli hejtmana Piva je jednou z těch nejopravdovějších hereckých kreací, která byla v českém filmu představena. A samozřejmě také zmíním Mikoláše, syna Kozlíkova v podání uhrančivého Fera Veleckého, který se stal mojí nejoblíbenější postavou tohoto filmu. Je pravda, že "Marketa Lazarová" nesedne každému. Ale těm ostatním se dostaví překrásná filmová báseň s jedinečnou symbiózou hudby a obrazu. (25.03.2006)

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu. (06.08.2023)

Radost sledovat záběry kamery, aranžmá scén a prostředí, v němž se tento Vláčilův počin odehrává. Během prvních minut jsem byl přesvědčen, že tohle bude snímek za plný počet hvězd. Opravdu jsem si vychutnával každičkou scénu a záběr, který nám režisér a kameraman naservíroval. Říkal jsem si, že něco tak dokonalého jsem hodně dlouho neviděl. Později jsem si na tuhle preciznost a úžasnou práci zvykl a věnoval jsem pozornost spíše příběhu, který mně sám o sobě moc neřekl. Tím hodnocení postupně klesalo a klesalo, až se dostalo na výsledné 3*. A konečný verdikt nezměnila ani vynikající hudba a úžasní herci, kteří zde podávají neuvěřitelné výkony. Je velkým potěšením vidět v jedné scéně v takto zdařile natočeném filmu osobnosti jako je Josef Kemr, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř či Jaroslav Moučka. Když si vezmeme snímky jako Kladivo na čarodějnice, Údolí včel či Marketu Lazarovou, tak všechny spojuje naprosto geniální atmosféra ponurého středověku s patřičnou syrovostí a vlastností zapůsobit. Všechno jsou to ale záležitosti 60. let! Proč se už dnes u nás netočí podobné filmy? Vždyť tohle směle konkuruje všem těm západním velkofilmům! (13.12.2011)

Dokonalá filmová báseň. Vláčil se tímto filmem katapultoval do mého filmového nebe. Tento pán si klidně může potřepat rukou s Bergmanem či Tarkovskym a to jako rovnocenní partneři. To co dokoázal s Vančurovou poémou je nepopsatelné. Obrazy maluje jak staří mistři, symboly a metafory použivá s obrovskou naléhavostí a i když všechny nepochopíte stačí je nechat na sebe samovolně působit a ve výsledku to vůbec neubere na vnímání celého díla. Kamera je takřka geniální, Vláčil totiž umí vyprávět i obrazem. Příběhu rozproštěnému do kapitol nechybí spád ani tempo. K tomu ještě nádherně syrová atmosféra středověku, kde Statečné srdce vypadá jako naaranžovaný kýč ze studia. Herci jsou výborní, ale nejvíc asi strhne samotný Josef Kemr, jemuž je snad ta postava Kozlíka napsaná přímo na tělo. Jedinou vadou na kráse byl pro mě fakt, že jsem moc nepřekousnul ten vývoj v ústřední milostné dvojici. To že se po tom všem nakonec do něj zakouká nebylo podáno moc přesvědčivě, ale čert to vem. Vláčil taky dokazuje že je mistrem střihu a montáže, scéna lítého boje podbarvená modlitbou Markéty je jednoduše nezapomenutelná. Tento film není určen masovému divákovu, tento film si žádá velkou divákovu spoluúčast, ale nakonec to vše stojí za to. Možná unáhlený soud, ale toto je nejlepší český film, který jsem kdy zhlédnul... (13.08.2006)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)