Marketa Lazarová

Filmová genialita dovedená do těch největších dimenzí. Z každého záběru, z každé sekundy sálá tu chlad, tu nejistota, tu zase osvícení a pohlazení. Jímavá hudba Zdeňka Lišky prohlubuje dané okamžiky a vlastně ona s obrazem je hlavní podstatou filmu. Rozplývat se nad umem Františka Vláčila, perfekcionisty každým coulem, je jen nošením dříví do lesa. Marketa Lazarová v nezapomenutelném podání mladičké Magdy Vašáryové symbolizuje krásu, čistotu a nevinnost v zabláceném, temném a brutálním středověku. Loupeživý rytíř Kozlík je taktéž nezapomenutelnou postavou a jeho brilantní stvárnitel Josef Kemr byl v masce ohyzdného drsného starce téměř k nepoznání. Oblíbenec Františka Vláčila mohutný Zdeněk Kryzánek v roli hejtmana Piva je jednou z těch nejopravdovějších hereckých kreací, která byla v českém filmu představena. A samozřejmě také zmíním Mikoláše, syna Kozlíkova v podání uhrančivého Fera Veleckého, který se stal mojí nejoblíbenější postavou tohoto filmu. Je pravda, že "Marketa Lazarová" nesedne každému. Ale těm ostatním se dostaví překrásná filmová báseň s jedinečnou symbiózou hudby a obrazu. (25.03.2006)

Ryzí kámen! Poetisticky laděnááách Markéta s hřívou blonďatou a sněhovou krabicí vůkol, z níž mi šibalo. Oko za oko, zub za zub, jo jo, doba středověku zalezla za rozpálená kamna, nicméně Lazarovský kodex má datum trvanlivosti: dokud svět bude světem, takže se nebojím, že bude mít v letech příštích trpkou chuť. Stane-li se, pak nastane doba Temna. Když tak koukám na ty Vaše poly či mono hvězdičky, který jste přiřkli, pravda souhvězdí z nich neuděláme, ale i tak mám pocit, že (ne)pochopení k Lazarce prostě patří, páčko jen dokonalé dílo musí být zavrhovaný a zároveň absolutní. Cizota knížky ve mě vibruje ještě teď a vzpomínka na posla Bernarda a jeho beránka přivázaného ke konopnému lanu (prý seslán vyšší vůlí - nádhera!) je Něco...žádný synonymum nenajdu, ani kdybych se rozkrájel na kusy. Vláčil&Vančura mě vláčeli rovnou do ledovýho Pekla, ale já se tomu nebránil, zbytečný?, to ne, jen nepotřebný. Je to Lazarka, holka, kvůli který jsem si přivstal a symbol Olympu českého filmu a literatury. Díky, díky, díky...upřený pohlede :) (25.04.2010)

[Cinematik 2014] (Pozn.: Videná digitálne zremasterovaná verzia k 90. výročiu narodenia a 15. výročiu úmrtia Františka Vláčila) V Markéte je toho veľa a ešte oveľa viac, keď vie človek čítať medzi riadkami. Ale je to film tak ťaživý, úmorný a silný, že pri každom pokuse formulovať to cítim, ako sa mi okolo krku sťahuje oprátka. Je v tom silne cítiť poetiku a zemitosť Tarkovského, Tarra, kronikárstvo na spôsob Germanovho životného opusu Trudno byt' bogom a dokonca naratívne epické obrazové rozprávanie Kurosawových Shichinin no samurai či Kagemusha, kde poetika japonského pomalého záberu vrcholí v krvavom masakre, ktorého nevyhnutnosť je absolútna. Prešpikovanosť náboženskou symbolikou, nádherou striedajúcou trýznenie, nejednotnosť hlavnej postavy a abmivalentnosť v počínaní jej i iných, vplyv rôznych kameramanských škôl a etablovaných strihačov, Liškov zhudobnený podkres... Nádhera. Len veľmi stručne a povrchne sa tu snažím o zachytenie niečoho, čo nie som schopný dostatočne a zrozumiteľne vyjadriť. Bolo by potrebné skúmať minimálne každú kapitolu oddelene. Ignorujte preto tento komentár, čítať to po sebe nebudem ani ja. Len podotýkam, že narozdiel od iných historických fresiek plných monumentálnych obrazov ma táto ani chvíľu nenudila. Dalo by sa povedať, že je Bibliou československého biografického filmu. Až sa mi nechce veriť, že sa niečo takéto skutočne zrodilo v našej zemepisnej šírke. Tie poznámky o pátose sú snáď zlý vtip. 100% (17.09.2014)

Tá atmosféra vytvorená úžasnou kamerou a ešte lepšou hudbou bola neuveriteľná. V najlepším momentoch mi to pripomínalo to najlepšie z Malicka, v tých najhorších to najpekelnejšie od Tarkovského. Neviem síce o čom to bolo, no nemohol som od toho odtrhnúť oči. Teda aspoň väčšinu času. Po dokonalej prvej časti totiž začala presne tá artová sračka, ktorej som sa bál. Nakoniec som sa však zase chytil, takže parádny dojem ostal zachovaný. Najlepší český film pre mňa stále ostáva Vyšší princip, no Markéta na mňa pôsobila najinšpiratívnejšie. 9/10 (03.06.2017)

Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %. (08.12.2007)