Vůně ženy

Nezapomenutelný výkon Al Pacina. Dalo by se říci, které z jeho hereckých představení nebylo, avšak podání slepého plukovníka Franka Sladea je opravdu vyčnívající. Původní italský originál jsem asi jako většina zdejších uživatelů neviděl a upřímně, je mi to jedno. Závěr byl možná trochu příliš idealizovaný, ale to je jen drobná chyba na kráse a vlastně proč ne? (05.08.2010)

Fantastický Al Pacino, který vytáhl průměrný a místy i vyloženě podprůměrný film s přepálnou stopáží až na 83%. Nejspíš mi muselo něco uniknout, protože tohle byl podle mě jen další americký potleskový patos. Brest vsadil na vždy přitažlivé téma točící se kolem sebevraždy a jako pojistku použil ještě postiženou postavu. A ty lidi mu to sežrali. Asi taky nakonec zatleskám, bujaře zavýsknu a zatlačím slzu radosti. 2 za Ala. (19.11.2009)

Jedna hvězdička utopená v závěrečném sentimentálním patosu. I když zbytečný sentiment provází celý film. I ve scénách, kdy Al Pacino řekne vše svýma slepeckýma očima, dojímá doslova na povel. Pokud jste viděli film s dabingem (znám verzi s puritánsky přiškrceným Vladimírem Dlouhým), z Pacinova hereckého výkonu nemáte skoro nic. (03.07.2007)

Skvost světové kinematografie s brilantním Al Pacinem, který předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých koncertů. Martin Brest natočil příjemný, citlivý, ale místy i smutný snímek, který každého pohladí po duši. Mladý Chris O'Donnell předvádí také životní výkon. Italský originál jsem neviděl, ale popravdě mi to vůbec nevadí. Kdo neviděl měl by rychle napravit..... (20.01.2008)

Al Pacino platí za veleuznávanou legendu amerického filmu. Právem patří mezi poslední ikony důchodcovského věku (stejně jako Hoffman nebo Nicholson). Málokdy šlápne vedle a v případě Scent of a Woman se mu naskytla vděčná role zahořklého cynika bez energie, který odevzdal leccos armádě (včetně vlastního zraku) a rozhodl se skoncovat se životem. Naskytne se mu ale příležitost si ještě jednou pořádně zařádit a to v doprovodu mladého studenta Charlieho, najatého jako opatrovníka na víkend. Cesta do New Yorku ale nekončí plánovanou sebevraždou, ba naopak. Za znovunalezení smyslu i krásy života vděčí plukovník Slade právě Charliemu.. Remake lepšího italského filmu je i přes své kvality bohužel viditelně vykonstruovaný. A ač je Pacino vynikající (i když v jiných rolích byl o fous „lepší“), ani on nezabrání zbytečnému moralizování i přepálené délce (s těmi má Brest potíže častěji – takový Joe Black trvá úmorných 178 minut). Ve finále je to tak přes všechny klady i zápory zejména jeho vyhořelý plukovník za zenitem, který si zasluhuje tu největší pozornost. 70% (05.10.2009)