Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (403)
Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde. ()
Historický film, ve kterém exceluje Jan Kačer a Petr Čepek. Fanatismus, dogma a askeze jakoby prostupují obrazovkou k vám do obýváku. Do kontrastu se zde staví touha po svobodě a loajalita k řádu. Některé scény jsou velmi drsné a sugestivní. Hudba podtrhuje už tak téměř dokonalý film a dodává ještě mnohem víc na oné "ponuré" středověké atmosféře a dovádí celý snímek k dramatickému a krutému konci. Musím se přiznat, že jsem očekával poněkud jiný závěr, ovšem i tato tečka za zhlédnutými 97minutami, je velice zdařilá a působivá. Dogmatický Armin a osobitý Ondřej jsou výtečně napsané postavy. V mnoha komentářích jsem tu našel odkaz na režiséra Bergmanna, tak i já se mohu k němu přihlásit. Skutečně velmi atmosferické historické drama, které postradá snad jen více nějaké "akčnosti", jež by nedovolila divákovi (mně) se ani vteřinku nudit (=pouze můj subjektivní názor). Kameru hodnotím jako velmi dobrou, ba dokonce výbornou a aranžmá jednotlivých scén je také obdivuhodné. Herci jsou vybráni také na jedničku, jen si neodpustím malou poznámečku: Petr Čepek "je" skutečně opravdový slovanský typ, že? ;) K této moji hnidopišné větičce musím uvést dodatek: přesně tohle bylo trnem v oku i samotnému Vláčilovi :) Komentář uzavírám definitivní tečkou - pěkné 4 hvězdičky. ()
"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné! ()
50% - Nemůžu hodnotit lépe a hodně jsem se cukal, abych nehodnotil hůř. Údolí včel je bezpochyby veledílo, kde hrají prim opravdu vynikající Jan Kačer a Petr Čepek. Já jsem ale zmlsanec historickými velkofilmy a zde mi chyběly atributy jako šermířské souboje (byl zde zhola jeden a k tomu špatný), bitvy, tisíci (nebo aspoň sto)hlavé armády. Vím, chci toho po takovémto filmu moc, ale kromě těch armád tam vše mohlo být a byl bych spokojen. Takhle jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení i díky úplně jinému než jsem čekal, ale přesto povedenému konci... ()
"Všichni plni hříchu by měli být utraceni bez rozdílu." "Pak by ovšem na světě jediného člověka nezůstalo. Život by zanikl." "Nechť zanikne. Zůstanou pak andělé. Nikdo z lidí je neviděl, a přec slyším tlukot jejich křídel. Jsou tu mezi námi. Jinak bychom žili ve tmě. A lidé přesto žijí bez víry a množí se jak mravenci. Proto je smrt jejich jediným vykoupením." ____ Aneb naturalisticky autentická a vizuálně podmanivá historická freska, s níž si Vláčil vydobyl čestné renomé a všeobecnou prestiž u evropských filmařů. Doposud jsem v rámci tuzemské kinematografie neviděl tak fenomenální využití širokoúhlého formátu, a celkově něco tak autorsky skvostnýho a formalisticky progresivního - alespoň co se týká snímků z minulého století - páč než samotný příběh (který je nezpochybnitelně neskutečně poutavý) mě absolutně pohltila samotná umělecká interpretace. Sofistikovaná metodika, s jakou Vláčil inovativně pracuje s kompozicí desaturované obrazotvornosti, epistémou fikčního makrosvěta, estetikou a scénografickou komplexností mizanscény, a neobyčejnou disponibilitou hry světel a stínů, je tak dechberoucí, že to fakticky nemá sebemenší obdoby. Jejím prostřednictvím tak apriorně oživuje středověké reálie, pragmaticky se opírá o mytologii kajícných poutí templářů, a akurátně prezentuje konflikt mezi asketicky zfanatizovaným a bezbožným způsobem života, v němž jednotliví aktéři nemají daleko k Oidipovskému komplexu, vraždě, smilstvu a incestu - a zároveň tak zkoumá amorálnost a reflektuje manýry středověké společnosti bez jakýchkoliv příkras či skrupulí - o hereckých výkonech raději ani nemluvě. Famózní hudební podkres Zdeňka Lišky je jen nedocenitelným pozlátkem navíc - scéna na pláži, která je umocněna oněmi znepokojivými tóny, se mi hluboko vryla do paměti. Jediným deliktem jsou tak do uší bijící postsynchrony a velice nekompatibilní zvukové kulisy - ale pokud opomenu tyto sporadický nedostatky, nemám jakýkoliv výtky. 'Údolí včel' je bez sebemenších debat celuloidový drahokam československé kinematografie (určitě jeden z nejlepších) a bezchybná definice vizuální onanie - sledovat tu nádheru v horším rozlišení než ve FULL HD si tenhle démant fakt nezaslouží - to je prostě hřích kacířskýho kalibru! Snímek zároveň slouží jako předkrm k Marketě Lazarové - a nejen proto se mi nechce ani věřit, že byl tento ikonický snímek natočen jen z toho důvodu, aby se spotřeboval kapitál právě z produkce onoho lyrického eposu.... Vláčil je naše národní božstvo! [#46.LFŠ] ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zajímavosti (25)
- Scénář i film byly hotovy neobyčejně rychle. V lednu 1967 byl dopsán scénář, v březnu se jely zkontrolovat lokace do Polska, v červnu se začalo točit a v září bylo dotočeno. Paradoxně tak byl pro kina připraven dříve než starší Marketa Lazarová. Premiéra se tedy pozdržela až do května roku 1968, aby film nešel do kin těsně po Marketě Lazarové. (DaViD´82)
- Ve skupině tří hudebníků je k zahlédnutí i Jiří Stivín. (DaViD´82)
- Tvrz Vlkov vznikla z nedostavěného kláštera Kuklov na Prachaticku. Klášter byl filmaři dostaven pomocí sádry a novoduru. Pouze klenba a střecha byly dělány původními postupy. Vše se poté obtáhlo igelitem. Stalo se tak na přání kameramana, aby se dosáhlo efektu zvláštně rozptýleného denního světla. (DaViD´82)
Reklama