Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (405)
Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde. ()
Je to kratšie a tým pádom závživnejšie ako Markéta, ale Vláčil nie je jednoducho môj šálok intelektuálnej kávy. Môže zato fakt, že hľadá hĺbku v náboženskej viere ľudí, čiže v niečom, v čom žiadna skutočná hĺbka nie je. Naproti tomu film je paradoxne médium, ktoré má myšlienkovú hĺbku bezodnú. Ja preto nedokážem hľadať metafory a symboly vo filme, kde sú hlavnými postavami ľudia, ktorí sľúbili svojmu rádu, že sa zrieknu matky, otca a ženskej lásky (otázne ale potom je, prečo zbožňujem Siedmu pečať). Potom to skončí tak, ako v tomto filme a je to pre mňa nakoniec iba podobenstvo o šialenstve. Možno ale o to Vláčilovi išlo a možno to všetko ostatné docením až niekedy v budúcnosti, keď sa k tomuto filmu snáď vrátim. ()
Fascinujúce čiernobiele obrazy - tak nejako mohol vyzerať stredovek. A v ňom sa odohráva príbeh priateľstva a nenávisti dvoch mužov, ktorých spojila a rozdelila viera. Rozpor medzi dodržiavaním nepoškvrneného ideálu a jeho pošliapaním hedonistickými radovánkami ostane asi večný. Časovo úspornejšie, vyznením a dejovo oveľa hutnejšie než Marketa Lazarová. Množstvo symbolov a obrazov len dotvára svet stredoveku, kde sa miesila hlboká zbožnosť so strachom pred neznámym, kde každá cesta do vzdialenejšej osady cez hustý les bola dobrodružnou lotériou s vlastným životom. Málokedy sa filmu podarí tak silno pripútať si ma, vcucnúť a zžiť sa s jeho hrdinami. ()
Tak realistický film jsem skutečně nečekal: hned na začátku se ocitneme v sídle řádu Německých rytířů - a skutečně jsme v Malborku! Nevídané... Vše je precizní a atmosféra 13. století je promyšlena do nejmenších detailů - dokonce i výzdoba kostela je plně poplatná době, místo oltáře vidíme kopii reliéfu ze svatojiřského kláštera - jedno ze stěžejních děl 13. stol. u nás. Však také odborným poradcem byl Václav Mencl, ikona české castelologie a medievistiky. Na kostýmy dohlížel Theodor Pištěk, pod HUDBOU je podepsán Zdeněk Liška.... skutečně filmový svátek a na oči Petra Čepka se nedá zapomenout. ()
Od pána režiséra F. Vláčila mám v-i-a-c obľúbenejšiu Marketu Lazarovú, ako Údolie včiel, oba snímky vznikajúce v tom istom roku, spája depresívna, až husto - melancholická atmosféra, ale ako vravím, Marketa, je oveľa zložitejší a zákonite - lepší film, pričom neľutujem, že som si pozrel z mojej strany trošku slabšie filmové dielo, ktoré ma aj tak priklincovalo do sedačky svojou perfektnou kamerou F. Uldricha, či Petrom a Jánom v hlavných úlohách križiackych rytierov. Historické látky režisérovi sedia, lebo sa vie v nich presadiť, aby mal divák reálny pocit, že sa nachádza v 13. storočí. Ja som ten pocit po celý čas mal + stále mi naskakovala husia koža, z niektorých brilantných scén, ktorými snímok disponuje. Nie je to na plný počet hviezd, ale mala by to byť určitá povinnosť každého vzdelaného filmového diváka, aby videl ukážkovú a kvalitnú českú klasiku, aká sa dnes už nenakrúca, a už ani nakrúcať nebude, a tak sa ponúka jediná možnosť vrátiť sa v čase do čias výnimočných filmov, ktoré sa voľakedy nakrúcali, kde patrí i Údolie včiel, Marketa Lazarová, a cetera... ()
Galerie (31)
Zajímavosti (25)
- Vladimír Körner se inspiroval k sepsání scénáře pobyty na území bývalého Východního Pruska v letech 1965-1967, kdy sbíral materiály pro román „Písečná kosa“. V jednom okamžiku měl pocit, že se mu zjevila postava osamoceného křižáckého jezdce sjíždějícího po písečné duně. (alonsanfan)
- V době příprav vedli Vladimír Körner s Františkem Vláčilem vleklé a tvrdé spory o celkovou koncepci. Původně měli oba jiný záměr a to i dějový. (DaViD´82)
- Knižní verze od autora scénáře Vladimíra Körnera vznikla až řadu let po filmu. (DaViD´82)
Reklama