Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (404)
Údolí včel považujem za jeden z najlepších historizujúcich filmov Františka Vláčila. Presné dobové reálie a kostýmy, nádherné obrazy a vynaliezavá kamera dokonale využívajúca možnosti čiernobieleho materiálu, už vtedy výborný Petr Čepek s Janom Kačerom a Věrou Galatíkovou, špina, surovosť a drsné spôsoby, napätá atmosféra dotváraná Liškovou hudbou, základný konflikt medzi hodnotami vyznávanými križiackym rádom a mimo neho, to všetko sa poskladalo do mimoriadneho filmu, ktorému čas neubližuje. Pomalšie plynutie deja, časť prechodov necitlivých k divákovi, ako vjazd z diaľnice na mostné teleso k vodičovi mi bránia dať plných päť hviezdičiek. ()
Filozofično na plno. Také ale dusno na plno a především neosobitost, která potlačuje veškeré emoce a jakékoliv pocity, které film má a já je mohl vnímat. Výsledek je takový, že Údolí včel je dokonale a syrově zpodobněný středověk, který jen tak v české kinematografii neuvidíte. A i přesto, že mu chybí emoce, je rozhodně filmem, který nesmíte vynechat, protože Vás přesvědčí o tom, že u nás se dřív točilo cokoliv. A dokázalo to mít úspěch. Tak proč by nemělo dnes? ()
50% - Nemůžu hodnotit lépe a hodně jsem se cukal, abych nehodnotil hůř. Údolí včel je bezpochyby veledílo, kde hrají prim opravdu vynikající Jan Kačer a Petr Čepek. Já jsem ale zmlsanec historickými velkofilmy a zde mi chyběly atributy jako šermířské souboje (byl zde zhola jeden a k tomu špatný), bitvy, tisíci (nebo aspoň sto)hlavé armády. Vím, chci toho po takovémto filmu moc, ale kromě těch armád tam vše mohlo být a byl bych spokojen. Takhle jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení i díky úplně jinému než jsem čekal, ale přesto povedenému konci... ()
Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde. ()
Specifická záliba režiséra Františka Vláčila v historických příbězích dostoupila svého třetího vrcholu v roce 1967 adaptací původního Körnerova námětu. Před námi se otevírá tragický příběh přátelství a fanatické závisloti dvou řádových rytířů, které rozdělí touha po svobodě. Zatímco citlivý Ondřej nachází uspokojení v návratu do rodného sídla na Vlkově i v pozdějším vztahu se svou nevlastní matkou, chladný a strohý Armin se nedokáže zbavit myšlenky na návrat bez bývalého přítele. Neodvratný děsivý závěr na sebe nenechá dlouho čekat. Vláčil zde opět dosáhl maximálního výsledku ve prospěch konečného divákova pocitu. Tísnivá atmosféra přísných řádových pravidel, rozháraná existence i touha po svobodě a šťastném životě titulního hrdiny společně s přesnou kamerou Františka Uldricha a snad nejpůsobivější hudbou Zdeňka Lišky vytvářejí dílo světových rozměrů. Základem je ovšem herecká virtualita tří osobností. Dokonalá paralela mezi Janem Kačerem a Petrem Čepkem nemohla najít lepších představitelů, a to navzdory původní Vláčilově skepsi k Čepkovi ("Co je to za šerednýho Avara! Já tam chtěl Slovana!"). Domnívám se, že vpravdě životní výkon zde podala Věra Galatíková, jejíž postava i přes zdánlivě malý výrazový prostor dává tušit gigantickou sílu osobnosti. Tento film je pak v podstatě jen završením umělecké geniality Františka Vláčila, pro něhož znamenalo Údolí včel poslední setkání s historickou látkou. Jeho výjimečný talent totiž nenašel pochopení u komunistických kádrů, kteří jej – stejně jako řadu dalších – násilně umlčeli. Vláčil se pak po zbytek života potácel v tvůrčí bezradnosti. Navzdory těmto skutečnostem představuje Údolí včel dodnes hrubě nedoceněné dílo, které se neprávem ocitá ve stínu slavnější Markety Lazarové. ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
![Údolí včel - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/157/842/157842158_f3bdea.jpg)
Zajímavosti (25)
- Zbylé dekorace, rekvizity a kostýmy po Marketě Lazarové byly hlavním impulzem k hledání projektu, který by je ještě využil. Avšak kvůli rozkradení dekorací šumavskými chataři a chalupáři odpadlo využití tvrzí a budov. Zůstalo tak pouze u "recyklace" kostýmů. (DaViD´82)
- Petr Čepek sa chystal na úlohu pri jednej z čítaných skúšok, ktoré sa konali v prítmí skúšobne, povedal polohlasne šesť viet. Vladimír Körner podľa hlasu okamžite spoznal svojho Ondřeje z Vlkova. František Vláčil jeho nadšenie sprvu nezdieľal, ale za herca sa prihovoril aj Ján Kačer (Armin). (Raccoon.city)
- Scénář i film byly hotovy neobyčejně rychle. V lednu 1967 byl dopsán scénář, v březnu se jely zkontrolovat lokace do Polska, v červnu se začalo točit a v září bylo dotočeno. Paradoxně tak byl pro kina připraven dříve než starší Marketa Lazarová. Premiéra se tedy pozdržela až do května roku 1968, aby film nešel do kin těsně po Marketě Lazarové. (DaViD´82)
Reklama