Chamtivost

Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...***** (28.07.2006)

Prekúsnuť toto dielo bolo naozaj ťažké. Nejde ani tak o jeho pomalé plynutie, pretože je z celého filmu doslova cítiť, že tie zábery majú svoje opodstatnenie, ale vybrať sa pozerať 4 hodinovú verziu, ktorá je vďaka strate niektorého materiálu nahradená fotografiami je naozaj úmorná. Obhliadnúc od toho sa jedná o naozaj skvostné dielo ranného filmu, ktorá je presýtená Stroheimovým citom k postavám a k príbehu. Celá jedna etapa muža od jeho začiatkov ako zubára, prežitia lásky a prepadnutiu alkoholizmu je spravená citlivo. Rôzne dejové línie, ktorá sa týkajú práve hriechu chamtivosti krásne dotvárajú príbeh, či už ľúbostný, alebo dramatický. A aj keď si prekúsanie sa cez začiatok vyžaduje veľa trpezlivosti koniec v podobe poslednej konfrontácie a uvedomenia si prázdnoty svojich túžob, ponúka film dostatočne silnú, emočne vyhrotenú kompenzáciu, ktorá rovnako ako sto rokov samoty od marqueza, dáva úplny zmysel až po skončení filmu. Príliš veľký naturalizmus dodáva scénam väčšiu špinavosť a zvrátenosť a tým pomáha emotívnej stránke a to tiež len vďaka tomu, že postavy sú konfrontované zo svetom, ktorých ich systematicky ničí. Strata priateľstva, peňazí, lásky a ľudskosti v tej najdokonalejšej podobe. (14.10.2010)

Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. (08.12.2017)

Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný. (19.11.2012)

Film mě od začátku zaujal. Je tu zajímavá a i na dnešní dobu naprosto reálná zápletka, vše je vlastně velmi realisticky vykresleno, včetně prostředí (nenatáčelo se v ateliérech) a film patří mezi nejlepší předválečné americké filmy co jsem kdy viděl. Svým naturalismem směle konkuruje knihám třeba Emila Zoly:) A v neposlední řadě mě opakovaně dostávaly české titulky: -"Mně se nejvíc líbila ta slečna, co zpívala tu smutnou píseň." -"Mě sás tý dva, jak só šén jódlovali." Ještě větší výhry, než jste čekali, již od roku 1923. PS: Moje verze měla 102 minut...ale dávalo to kompletní příběh, fakt nevim, kam se těch cca 40 minut ztratilo (respektive 140). (18.05.2009)