Prolomit vlny

Provokatér a "drsňák" Trier a jeden z jeho nejvíce "normálních" filmů. Nebo alespoň mně příběh ženy, která prožívá sexuální "dobrodružství" s různými muži, aby o nich mohla vyprávět ochrnutému manželovi, přišel v Trierově filmografii, jako docela normální. Bohužel i přes výborné herecké výkony (převážně Emily Watson exceluje) a skvělou režii, jsem se (a to převážně kvůli zbytečné délce) docela nudil a depresivní atmosféra, mě také příliš neoslovila. Na druhou stranu to byl určitě účel. (07.12.2011)

Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. (01.04.2005)

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)

Mystický příběh za který získal Lars von Trier Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes 1996. A mnoho dalších cen, ocenění a nominací : Ocenění: Oscar 1996 - nominace: hlavní herečka (E. Watson) Zlaté glóby - nominace: film (drama), herečka v dramatu (E. Watson) BAFTA - nominace: hlavní herečka (E. Watson) FF Cannes - Velká cena poroty, nominace na Zlatou palmu César - zahraniční film Evropské filmové ceny - herečka (E. Watson), film, cena FIPRESCI Český lev - zahraniční film Amanda Awards - norský film Bodil Awards - herečka (E. Watson), film, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Fotogramas de Plata - zahraniční film Ft. Lauderdale International Film Festival - herečka (E. Watson), režie London Critics Circle Film Awards - nováček (E. Watson) New York Film Critics Circle Awards - herečka (E. Watson), kamera, režie Robert Festival - herečka (E. Watson), kamera, střih, film, masky, výprava, scénář, zvuk, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Satellite Awards - cizojazyčný film (Dánsko) FF Stockholm - cena FIPRESCI MFF Uruguay - film MFF Vancouver - nejpopulárnější film (22.12.2012)

Je on to Trier ale liška podšitá! Natočit své běsy namířené proti křesťanství (a vlastně i víře) čistě náboženskými prostředky čistě náboženských filmových agitek (včetně zneužití jurodivých), to musím uznat, to je majstrštyk. Úplně vidím, jak se lišácky usmívá: "Vždyť je to přece o oběti a Maří Madgaleně, tak co, že?" A věřím, že mnozí mu skočí na lep. Problém je, že o skutečné víře a oběti ví Trier pěkné houbeles a že jeho názory jsou takové ty kavárenské pohledy na těch pár zavilých podivínů schopných odsoudit kohokoli za cokoli do pekla. Že o tom všem ví houbeles, o tom svědčí jedna scéna, kde Trier nechá svou postavu vyslovit toto obvinění: "Jak můžete milovat slovo, které nevidíte, a ne člověka, kterého vidíte?" Samotná ta věta je na delší rozbor, protože právě ten Ježíš, který odpustil Maří Magdaleně, je Slovo, a protože Trier chápe slovo milovat jen jako šu.kat. Tady je vidět vykonstruovanost celého příběhu nejlépe - jak se mohl statný dělník z ropné plošiny s Bess vůbec seznámit a čím ho tak okouzlila, že si ji vzal hned za manželku? Už úvodní premisa kulhá na obě nohy, ale Trier ji vysvětluje fyzickou přitažlivostí. Aby mu to však fungovalo a já těm dvěma vztah věřil a její oběť mne na konci dojala, potřebuju něco víc vědět o těch dvou, než jen povrchní onálepkování. Psychologie vůbec tomuhle filmu chybí velmi. Jenže kdo chce psa bíti, tak ani psychologii k vlastní agitce (a potažmo citovému vydírání) nepotřebuje. Mno, má to dobrý soundtrack, skvělé záběry krajiny, paní Watsonová hraje naprosto dokonale, že jí člověk její roli věří, ale málo platné, pro mne je to prostě sice sofistikovaně natočená, ale stále jen povrchní kritika církve a víry. Jako jo, Bůh má rád hříšníky, protože všichni lidé jsme hříšníky a nikdo není spravedlivý, ale přece jen některé věci neschvaluje, to by nedával lidem do ruky Desatero. Láskou myslí i tu vnitřní a věřte mi, že větší oběť je, když jsou manželé sice zdraví, ale po dvaceti letech soužití si lezou totálně na nervy, a přesto to chtějí nějak doklepat až do konce spolu. Jinak se mi v průběhu sledování vybavilo často srovnání s Bergmanem, který také měl s vírou a církví problémy, ale dokázal to natočit neurážlivě a nejednostranně, s pochopením pro obyčejné lidi, jejichž hlubokou psychologii dovedl také dokonale ztvárnit. A to Trier žel neumí. ... Jo, a je to zbytečně dlouhé. (23.03.2023)