Prolomit vlny

Neskutečný zážitek. Spočátku jsem měl pocit, že von Trier tu schématem romantického dramatu vykrádá starší belgický film Odvedený... pokud jde o vážné zranění hlavní mužské postavy jako zvrat, který na jedné straně konečně umožní milující dvojici být spolu a umožní jim i naplno pocítit lásku jako něco, co prolomí všechny překážky, na druhé straně ještě tragičtějším způsobem začíná život obou protagonistů ovlivňovat. Ale von Trier se posunul ještě mnohem dál, zaměřil se i na nešťastnou ženskou hrdinku, která oproti svému zdravotně postiženému muži po těžké nehodě stále více trpí sice „jenom“ psychickou poruchou a schizofrénními stavy, ty se však postupně ukazují jako neméně závažný problém s daleko fatalnějšími následky. Těžká deprese se v tomto filmu střídá s úpřimnou velkou láskou a velká láska bez hranic se ve vzájemné konfrontaci fyzického a psychického postižení  záhy proměňuje až v nezvládnutelně šílený gejzír lidské psychiky. Vyvstává otázka, zda může existovat jediná lidská hodnota, která by dokázala zvítězit nad vším ostatním i bez přítomnosti jakýchkoliv dalších hodnot... Film nabízí v tomto směru i nejednu silnou scénu k hlubšímu zamýšlení, i s kritikou, třeba ten farář v morálním dilematu před kostelem nad zraněnou Bess na cestě v momentu, kdy dotyčná nutně potřebuje pomocnou ruku, jenomže farář ví, nakolik morálně zhřešila... Nečekal jsem to, ale ten intimní příběh jdoucí až na dřeň mě svou atmosférou tolik vtáhl, že jsem od něj prakticky nedokázal vypnout, zůstal jsem zasažen a stále doufal v alespoň částečně šťastné vyvrcholení... které svým způsobem přišlo, ale opačně, než jsem očekával a popravdě i s odstupem v druhý den se mi stěží hledají ta správná slova. Emily Watson předvedla obdivuhodný, strhující výkon, který úplně vtáhne do její složité postavy a vůbec se mi nechce věřit, že šlo pro tuto herečku o úplně první filmovou roli. A zřejmě se mi také podařilo cosi prolomit a chytit tu správnou vlnu, ale jakkoliv jsem Larse von Triera jako režiséra dříve vůbec nemusel a párkrát ho i zavrhl, teď se mi po Tanci v temnotách u snímku z jeho tvorby už podruhé dostalo silného emocionálního prožitku. Dost možná poprvé budu na von Trierově filmu chválit jeho typickou nekonvenční kameru, ale tady mi ty amatérsky snímané ručné záběry připadaly nadmíru působivé a posíily již tak intezivní atmosféru k silně realistickému stylu. Velmi se mi líbilo i rozdělení příběhu na řadu tematických kapitol, z nichž každá začínala dlouhým poetickým záběrem a nějakou pěknou písničku, což ten těžký film vždycky na chvíli zjemnilo. [90%] (06.05.2022)

Ani ďaľšia Trierovka neprelomila moje presvedčenie, že všetko má svoje hranice a Lars von Trier hranice nemá...má svoje, sú mimo mojich...vďaka čomu vnímam jeho filmy ako priemerné, emocionálne preexponované a so sympatizovaním s jeho filmárskym štýlom mám jednoducho problém...po vstrebaní filmu mám pocit, akoby som práve od niekoho dostala nakladačku (emóciami presýtenú a manipulatívnu)...a to nie je fér. Na druhej strane príbehy, ktoré si pán režisér vezme na mušku sú výborné, životné peripetie mladej veriacej dievčiny s labilnou emotivitou a silnou vôľou scenáristicky zaujímavé, miestami úplne dojemné..ale čo je veľa to je veľa...a keď je veľa, čo v Trierovom prípade skoro vždy platí, kvalita zážitku klesá...a ten môj tentokrát zase klesol len na tri a celkový dojem je úplne totožný s Tancom v temnotách.. (23.11.2009)

Slušná dráma o láske, viere a sebaobetovaní z čias, keď Trier ešte točil normálne filmy. Dejovo a emočne to vtiahne hneď od začiatku, žiadna nuda, tak ako som u Triera zvyknutý. Myšlienkovo sa mi to však nezdalo tak hlboké akoby som očakával, skôr išlo iba o také neurčité pootvorenie dverí danej pointy a ja by som bol radšej keby bolo otvorené úplne. Nie som si istý, či bol dobrý nápad k tomuto využiť slaboduchú, psychicky labilnú ženu. Možno hĺbka problému a celá myšlienka by dostali úplne iný rozmer, keby išlo o zdravú ženu, najviac ak tak "nezdravo" zaľúbenú. Určite by bolo lepšie, keby jednala z vlastnej vôle a z vlastného úsudku, vtedy by načrtnuté dejové kapitoly vo filme dostali úplne iný význam. Veď aj vo filme bolo povedané, že je ľahko ovplyvniteľná. Na druhú stranu však, mentálna zaostalosť ženy mala aj výhodu. Išlo tu o krásne vyobrazenie, kam až môže dospieť bigotná, fanatická spoločnosť. Nie je dôvod tomu neveriť, fanatici sú schopní aj ďaleko horších vecí ako len vyobcovanie slaboduchej zo svojich radov. Scénka s pastorom, ktorý stojí nad odpadnutou hlavnou hrdinkou a vôbec sa k nej ani nezohne, nepomôže, len sa otočí a odíde preč hovorí za všetko. Kresťanský fanatizmus dokáže tak zaslepiť oči, že pomoc blížnemu svojmu u takýchto ľudí sa stáva veľkou neznámou (to je ten najmenší problém). Koniec sa mi už zdal trocha spackaný, vôbec mi nesadol, ale zase nebola to žiadna katastrofa. Vyzdvihujem (až do nebies :D) výkon Emily Watson, vôbec sa mi nechce veriť, že toto bol jej prvý film. Postavu mentálne zaostalejšej ženy zvládla absolútne bravúrne, klobúk dole. 70/100 (16.04.2014)

Lars von Trier city dře až na kost a je to na filmech hrozně cítit. Možná ale za to může fakt, že film je dost zvláštní. Na jednu stranu není depresivní od začátku do konce, ale zase obsahuje psychicky labilní Emily Watson. Ta s filmem šlape, ale mě to její chování hrozně štve. Zase jsem se ale divil, když jsem zjistil, že to je její naprosto první filmová role. To zase klobouk dolů, první role, a hned labilní ženská z venkova. (23.06.2010)

Neskutečně podmanivá a pod kůži se zarývající podívaná, na kterou jen tak nezapomenete. Lars von Trier opět dokazuje, že citlivá sociální témata mu nejsou vzdálená, a servíruje nám životní příběh lásky, která nezná hranic. Emily Watson svým výrazem dokáže vyslovit více, než vydá za tisíc slov. "Not one of you has the right to consign Bess to hell!" (08.10.2006)