Království koček

Učedníci pořád nemají ruku mistra, a tak přesto že kočky vypadají hezky, je to kouzelný svět, krásná pohádka, tak je to prostě řemeslnická práce, sic poctivá, ale nemá finesu. Naštěstí se učedníci brzy unavili, takže uteče jen něco malinko přes hodinu a je konec. Někoho může potěšit, že spolu s dotekem mistra chybí i jeho oblíbená "agitka" jakožto "přesahová témata", takže se opavdu jedná o čistou rodinnou zábavu. (17.11.2022)

Ďalšia orientálna cesta ríšou fantázie. Už o niečo menej nápaditejšia a doslovnejšia. Je však zaujímavé sledovať, akým spôsobom sa dá profilovať charaktery ľudí prostredníctvom mačiek. Ako z nejakej Ezopovej bájky. Škoda, že som takéto animáky nevidel v detských časoch, mohli mi zostať viac v srdci. Je treba ale podotknúť, že obsahovo tejto rozprávke chýbajú hutnejšie prepracované postavy či dajaký silnejší myšlienkový náboj. Z tých prázdnejších obrazov sa dalo vytasiť hlbšie divácke potešenie a tie moje spomenuté klady v prvých dvoch vetách sa nevyužili v miere, akej by som požadoval. (14.11.2014)

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)

Mám japonský anime rád. Ve většině případech mají souvislý, volně plynoucí děj a ucelený příběh. Toto je typický příklad- postavy mají sice „nalajnováno“ kdo, kam a proč. Ale je to zabaleno do příběhu o putování a akce v závěru je odpustitelná (po řadě kouzel se objevuje scéna s rozbuškou a dálkovým odpálením věže). Vytáhnutý králík z klobouku, když všichni žasnou „…to je TEN Muta…“, se dá vrátit anglickým humorem a nadhledem scén třeba u souboje se stráží „….ohnula se Vám hůlka…ano…ale to nevadí, stejně jsem si chtěl koupit novou…“ 75% (31.05.2007)

I já bych tedy něco mohl napsat. Lehko se kritizuje, ale už jsem se přestal trápit nad formami. Ona ta forma, nebo žánr není tak důležitý. Vemte si téměř jakýkoliv Miyazakiho film, vždycky najdete splývání světů, reálného či nereálného. Ekologická výchova či obrovský dopad atomových katastrof, tím vším jsou Ghibli filmy prosycené. Ystad, tohle švédské město mi připomnělo to kouzelné náměstíčko, které bych i já rád našel ve svém městě. Oddat se snům a šplhat po střechách, kde by na mě čekala v mém případě asi baronka nevysokého vzrůstu zato by mohla naplnit můj příběh. Určitě ano. (07.08.2016)