Království koček

Hezké, nekomplikované, pohodové, vhodné pro děti. A ty kočičky, jak tam všude chodily po dvou... Tak ty mi kapku lezly na nervy. Příběh zábavný spíš průměrně, atmosféra vyhovující — normálně bych se přiklonil nejspíš k trojce, ale vzhledem nenatahované délce filmu jen něco přes hodinu zaokrouhlím nahoru. (18.05.2011)

Tento snímek velmi volně navazuje na úspěšnou ghibliovku Whisper of the Heart. Jediné, co oba filmy spojuje, jsou dvě kočky - vznešený Baron a tlustý Muta. Narozdíl od předchozího filmu ale není Baron jen figurkou a Muta obyčejnou kočkou. Do jejich malého světa vstupuje stydlivá Haru, které byl právě "vnucen" sňatek s kočičím princem. Jen oni dva (a jejich přítel havran Toto) ji dokážou pomoci nejen od svatby ale i stydlivosti. Králoství koček je tedy opět dobrodružným příběhem (nyní ale více pohádkovým) o hledání odvahy a především sebe sama v obtížné době dospívání... Po zhlédnutí jsem se bohužel nemohla ubránit starému známému (nejen) filmovému pořekadlu: "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš". Bohužel toto pravidlo platí i pro tak neomylné Studio Ghibli. V čem se ale stala chyba? Jednoznačně ve scénáři, kterému chybí větší propracovanost a nápaditost. Ten měl pod palcem Reiko Yoshida, který má zkušenosti převážně se seriály a průměrnými filmy (např. Digimon). Ač se viditelně snažil, nedokázal napodobit pro Ghibli tak typicky milý, s lehkostí vyprávěný příběh plný humoru i ponaučení. Na druhou stranu je značně obtížné (snad i nemožné) překonat Hayaa Miyazakiho (jehož scénářem se pyšnil Whisper of the Heart). Další problém vidím například v lacině kýčovitém ztvárnění světa králoství koček. Hiroyuki Morita bohužel nezvládl svůj celovečerní režijní debut tak dobře jako Yoshifumi Kondô (který bohužel tři roky po natočení Whisper of the Heart zemřel). Já jen doufám, že toto pro mě zatím nejhorší (ne však špatné) anime z dílny Ghibli představuje tu nezbytnou výjimku potvrzující pravidlo. (12.08.2006)

Film perfektně vystihuje povahu koček, jak si ji představuji, ačkoli jsem nikdy žádnou kočku neměl. Zejména jejich namyšlenost a sebestřednost - myslí si, že když oni mají rádi myši, i všichni ostatní tvorové se po nich mohou utlouct. Nebo že největší dívčino přání je vzít si za manžela kočičího prince. Narozdíl od některých uživatelů si nemyslím, že by se jednalo o film pro děti, neboť Mutovo nazvání havrana "brkošukem" a komentování dílčího neúspěchu v honičce slovy "teď jsem se nasral" mi nepřijde moc vhodná mluva pro dětská ouška. Možná to bylo českým překladem, možná Japonci nejsou tak slušní jak vypadají. Konec mě kapku překvapil, čekal jsem, že dívka zůstane kočkou, když jí Baron nebyl evidentně lhostejný. (13.08.2012)

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)

Kdybychom toto vytvořili u nás, říkali bychom si, jak jsme dobří, jaké to je lehké (a paradoxně na některých místech pozoruhodně nenápadně pochmurné), krásně animované, nápadité a občas i vtipné a satirické (naše tříletá prťata viděla poprvé předevčírem - a dnes viděly už pětkrát). Jenže to nevzniklo u nás, ale v japonském studiu Ghibli. Z pohledu tohoto studia se jedná o nejslabší kus (prostě proto, protože ostatní věci od Ghibli jsou tak dobré). Není to fantasy, není to sci-fi, není to romance, ba ani drama, je to čistá pohádka. Vyprávění o dívce, která zachrání kočičího prince a následně začne být zahrnována dary, o které ani nestojí, aby měla být nakonec za prince provdána. Zajímavý je prvek kočičího barona a tlustého bílého kocoura, který se objevil už ve Whisper of the Heart (tam se však jednalo o obyčejnou sošku a obyčejného kocoura). (16.07.2011)