Evropa

Když jsem viděla Dogville, myslela jsem, že víc už Lars von Trier udělat nemohl. Pak mě ale Prolomit vlny přesvědčil o opaku. A teď přišla Evropa a já nevím, zda je možné ji srovnávat s nějakým filmem, vím však, že takhle vypadá umění. Dokonalá práce s kamerou, skvělé prolínání černobílé a barev, scénář bez chyby a hlavně vypravěč. Trier vás vtáhne do děje a nepustí vás z něj ani po závěrečných titulcích. Tenhle zážitek mě jen tak nepustí. "Až řeknu deset, zemřeš..." (24.01.2007)

K von Trierovým filmům mám dost rozpolcený, dvojaký vztah. Buď totální sračka a odpad! (např. Melancholia), nebo lahůdkový divácký zážitek (Antichrist). Europa je samozřejmě v té druhé skupině - už moje její první projekce začátkem devadesátek se mi zapsala hluboko do divácké mysli. Četl jsem tehdy náruživě Kafku a tenhle příběh mi přišel tak nádherně, přímo čistokrevně kafkovský... A pamatuju si taky, že při závěrečné scéně a písni dostala kdesi v předních řadách jakási křehká citlivá dívka záchvat usedavého pláče. Chápu, že pro nepřipraveného, jemnocitného diváka, nikdy příliš nepřemýšlejícího o válce, smrti a podobných přirozených jevech a faktech, může být tenhle film kapánek depresivní. Já si v něm naopak libuju jako moucha v... jako vosa v medu. Nejlepší postavou filmu je myslím německy chladnokrevná a fanatická werwolfka (s podezřele slovanským jménem) - kdo z chlapů by kvůli ní nevyhodil do vzduchu třeba deset vlaků plných dětí, že jo? (16.07.2014)

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

Úplně se třepu hrůzou, když si představím všechny velké filmové odborníky a všechny ty filmové laiky nabité filmovým intelektem, tady z databáze, jak čtou po řadě mé komentáře a právě porovnávají tři hvězdičky, které jsem dal Evropě, s tím, co ode mne dostal předchozí film (Jay a mlčenlivý Bob vrací úder). A tak to řeším podobně zoufale a spontánně jako Leo, v téhle zmatené, mne cizí csfdEvropě hodnotící vlastně samu sebe, a dávám v rozporu se svým svědomím hvězdičky čtyři filmu, který mne přesvědčil svou obrazovou výtvarností, velkou spoustou scénáristických, režisérských, střihových a nevím jakých nápadů, (jen) některými hereckými výkony, občas tolik vychvalovanou hudbou (oč mě ale víc vzala třeba hudba v nedávno uvedeném Pokání) a vynikajícím, úžasným on-line komentářem Maxe von Sydowa, ale který mne současně nechal (téměř) zcela chladným a vůbec nevzal za srdce. (18.03.2008)

Europa je skvost po všech stránkách. Mám rád Kafkovy knížky a myslím, že Von Trier dokázal zatím nejúspěšněji ze všech režisérů ve svém filmu navodit tajemnou atmosféru jeho knih. Umístění děje do poválečného Německa a zápletka s dopravní rodinnou firmou Zentropa a partyzány Werewolfu jakoby pocházely z pera autora Procesu, či Proměny. Oceňuji originálním způsobem pojatou černobílo-barevnou kameru s unikátním využíváním modrého plátna. Střih a jiné způsoby přechodů scény jsou zde na nejvyšší řemeslné a umělecké úrovni. Už jen za scéna se sebevraždou ředitele společnosti by si tvůrci zasloužili být zbožňováni. (15.06.2007)