Evropa

Tak trochu jako realita, tak trochu jako sen působí poválečná Evropa v podání Larse von Triera. Příběh zasazený do Německa roku 0 (těsně po 2. sv. válce) v sobě spojuje jakési tajemno spolu s nezvratnou osudovostí, která je odpočítávána hlasem vypravěče. Je to až kavkovská atmosféra, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Umělecko-výtvarná stránka filmu tak zapadá do celkového příběhového konceptu až je to neuvěřitelné: černobílý obraz, z kterého se barva prodere jen v místech největšího emocionálního napětí, výjevy, které se místy objevují na pozadí za hlavními hrdiny a hudba, která je prostě dokonalá. (25.06.2008)

Trier až magicky vtahuje diváka do vykolejené, zvrácené doby a doslova ho vymáchá v temné až halucinační atmosféře, tak, že závěrečné titulky působí dojmem šoku, násilného vržení zpět do skutečné reality. Příběh je poměrně jednoduchý, pracuje se schematy nepříliš vzdálenými filmu noir, vizuální stránka však rozhodně není pouhou nápodobou dobových postupů - už jen přiznaná ateliérovost natáčení, obsese zadními projekcemi, trikové postupy a snaha o opulentní efekty, barevné náznaky a další nepřeberné podněty dělají z filmu jeden z nejopojnějších vizuálních zážitků, co kdy plátna spatřila. Navíc využití vypravěče - hypnotizéra, který jako by celou vizi ovládá se dá rovnou označit za geniální a výborně uvádějící diváka do děje a horečnatého světa. Metafora dějin jako cesty vlakem, která nutně končí katastrofou, jakkoli se člověk tomuto vývoji událostí vzpírá a má je domněle ve svých rukou, nabízí již třetí vrstvu - Evropa je opusem jak pro milovníky napínavých a enigmatických příběhů (a žánrové hry), vizuální požitkáře a formalisty, tak pro ty, co film berou jako silný podnět k přemýšlení. V každém tomto aspektu film funguje na pět hvězd, takže je výsledné hodnocení více než jasné. (20.04.2012)

Moje druhé setkání s Lars von Trierem dopadlo úspěšněji. Evropa je velmi zvláštní film. Důraz je kladen přecejenom více na hodně zajímavou formu, která se mi moc líbila (kromě toho rušícího vlévání barev do černobílého snímku), ale je třeba říct, že ne na úkor obsahu, jak zde někteří zmiňují. Vykreslení poválečného prohnilého Německa se stejně prohnilými obyvateli a jeho depresivní atmosféry je velmi působivé, a to i díky občasnému výbornému monologu vypravěče. Divák sleduje rozpad ideálů, představ a vlastního světa hlavního hrdiny a soucítí s ním. Tuší, že se řítí do zkázy a přitom sám dostane potřebu Leovi sdělit, aby vykonal ten zoufalý závěrečný akt, který by sám, díky vcítění se do jeho kůže, taky nejraději udělal. Tragédie však spěje paradoxně k vysvobození...Vidím to na solidní 4* a jsem zvědavý, s čím na mě režisér vyrukuje příště. (20.07.2011)

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

Zdá se mi, že obsah sdělení je mnohem méně hluboký a hlubokomyslný, než se mi snaží namluvit režisér svými vycizelovanými uměleckými prostředky. Pořád si myslím, že umělec, který má co říct, by se měl snažit říct to tak, aby mu ti, ke kterým mluví, rozuměli, a nikoliv naopak, aby svými kreacemi obsah sdělovaného zastíral. Je to možná v případě tohoto filmu můj osamocený názor, nicméně. nedovolí mi dát víc než 60%. (29.10.2010)