Severní Marseilles

Žabožrúti sú zvláštni ľudia. Náboženské problémy vyriešili Bartolomejskou nocou, o prvé kolónie prišli za Francúzskej revolúcie, potom chvíľu bolo Bratstvo-rovnosť-sloboda (s gilotínami), ktorú Napoleon šíril kanónmi po celej Európe vrátane Španielska (kam sa Adolf nedostal). Vo WWI ich zachraňoval celý svet, v WW II bol Adolf cez nedobytnú Maginotovu líniu v Dunkirku za 17 dní. A zase ich zachraňoval celý svet. A nebolo toho dosť. Potupa vo Vietname, Alžíri, Maroku atď, koloniálne panstvo padlo ako domček z karát. A tak sa títo občania s Francúzskymi pasmi pobrali do druhej vlasti. Nasledovali ďalšie vlny migrácie a množenie. Ako to dopadlo ukazuje tento film. „Jenom na koních a ve dvou“ hovorí Igor Hnízdo v Obecní škole. Teraz tam platí „Jenom v obrnených vozidlách a ne míň ako jedna rota“. Žabožrút má typické charakterové  vlastnosti : je No. 1 šovinista v Európe, je arogantný a nikdy nepodrží ak je problém (či už pracovný, ľudský alebo napr. Mnichov). Keď mu dajú moc nasadí dvojrohý Napoleónsky klobúk a túži vládnuť železnou rukou. Divák si všimol aj nejaké tie facky pri výsluchu.  Ale má aj dobrú vlastnosť, pracuje len 35 hod/týždeň, je gurmán a preto má 2 hod obednú pestávku, problémy rieši slovom Merde. Čo už, aj  ich symbol Galský kohút aj keď je po kolená v lajnách  stále si spieva. Za cca 10-20 rokov vitajte v prvom Emiráte so šáriou v Európe. Ja sa vyhýbam už teraz - tam len pri núdzovom pristátí. Koniec Beaujolais a Champane, zostanú len syry. To ich dorazí úplne. (25.09.2021)

Tarantinova banda zfetovanejch negrů se nám v Evropě trochu moc rozlezla  a nepotřebuje ani kleště a letlampy, aby naše prdele brzy zažily středověk.  Tomia kvůli tomu volit sice nezačnu, ale na slova jako respekt či tolerance začínám být silně alergický. Že se západním státům nepodařilo při migračních vlnách důkladně oddělovat zrno od plev je prostě fakt a strkání hlav do prdelí před důsledky tohoto počínání nepomůže nikomu. A už vůbec ne slušným lidem odkudkoliv, kteří by chtěli do té Evropy s dobrými úmysly přijít.  I když v téhle zdegenerované masmédii masírované společnosti (nemyslím tu naši malou českou kotlinu, prosím) to skoro vypadá, že mnohem důležitějším tématem je třeba bučení děcek na George Floyda světového fotbalu.  No, nic, pryč od toho, ani já to nevyřeším. Jimenezova Francouzská spojka mne kdysi opravdu hodně zklamala, ale tady se díky bohu minimálně v první půli vysral na nějaké dramatické veletoče a natočil téměř v dokumentárním stylu až k neuvěření zdrcující pohled na současnou velkoměstskou realitu tzv. vyspělých demokreatur eskalující ve strhujícím zásahu v no-go zóně. A tady někde to mělo celé skončit, případně jsme se mohli vydat cestou osvědčené staré francouzské školy a dočkat se rychlých a zdrcujících špatných konců. V takovém případě bych nadšeně pětkoval.  Bohužel Jimenéz si zřejmě vědomě svázal ruce nějakou inspirací skutečnými událostmi, a tak  se mi nakonec dostalo zase dalšího La French a spousty civění do zdi a jinam. Ale tady už se to dalo v pohodě přečkat. (02.10.2021)

Z pohľadu portrétovania betónových džunglí geto sídlisk francúzskych miest (v tomto prípade Marseille) môže byť novodobým La Haine práve tu prítomný BAC Nord. Nie Les Misérables, nie Bronx a už vôbec nie Athena. Doťahuje sa len krátkometrážna (doku) tvorba Ladj Lyho, ktorá esenciu oného života zachytáva pomerne dosť verne, možno ešte Caïd (pre Dánsko je tu solídny Shorta). Všetkým menovaným ale oproti Kassovitzovmu opusu chýba podrobný rozbor postáv v súvislosti s tým, ako banlieue ovplyvňuje ich život a ako ich život ovplyvňuje banlieue. Oplývajú však perfektne namiešanou atmosférou drsnosti, surovosti, chladu a špiny, plus energickými zásahmi protigangovej jednotky, ktoré idú bez spomalenia na doraz. V zásade naozaj zamrzí len, že sa nešlo do hĺbky, minimálne aspoň čo sa ústredného tria týka, nakoľko z tých ich načrtnutých rysov vyzerali zaujímavo, a tiež abruptný záver s príliš jednoduchou konklúziou. Napriek všetkému je ale BAC Nord silne vťahujúci a opáčok bude v budúcnosti ešte mnoho. A tú čiernu búrku na rue Félix-Pyat raz uvidím na vlastné oči. Drž palce... ♪♫ (10.9.2022) (15.9.2023) (15.09.2023)

Nedávno jsem s americkou produkcí letmo nakoukl do odpudivých arabsko-negerských čtvrtí Marseille s jejich odpudivými obyvateli (Stilwater), aniž bych tušil, že jsem tam už o rok dřív mohl nakouknout mnohem důkladněji a s mnohem povolanější produkcí domácí, tedy francouzskou. A světe div se, tenhle hustoatmosférický, syrový, rasově těžce nekorektní, testosteronem a adrenalinem napumpovaný kriminální akčňák, který má potenciál vyrobit z leckterého sluníčkáře a voliče Pirátů oddaného člena Ku-Klux-Klanu, se prezentuje pod hlavičkou Netflixu, toho Netflixu, který... no jistě sami všichni dobře víme. Je to hodně neradostná podívaná. I kdyby městská "multikulturní" realita v Západní, Severní, ale i Jižní Evropě byla jen z poloviny tak bezútěšná, jak je zobrazena v tomhle filmu, mám obavy, že tamní společenské struktury jsou během dvou tří generací nenávratně v hajzlu. A vládnoucím "elitám" je to zjevně buřt, nebo je to dokonce jejich záměr. (05.10.2021)

Možno bude moja recenzia mimo hodnotenia viacerých divákov. Prevážil pocit nudy, nesympatických postáv a veta: „Je to tady jako v Bagdádu“ presne vystihuje pocit, ktorý vo mne táto štvrť Marseille zanechala. Má to pravdepodobne historické opodstatnenie, že Marseille bol počas storočí prístav, kam sa dostalo množstvo otrokov z Afriky. Ale, ak si uvedomíte, že toto je Francúzsko, civilizovaná Európa... Štvrť, do ktorej bez obáv nemôže vojsť ani celá garda policajtov, máte zimomriavky. Príbeh má aj druhú líniu, ktorá bola pre mňa neuveriteľná. (31.01.2022)