Severní Marseilles

Žabožrúti sú zvláštni ľudia. Náboženské problémy vyriešili Bartolomejskou nocou, o prvé kolónie prišli za Francúzskej revolúcie, potom chvíľu bolo Bratstvo-rovnosť-sloboda (s gilotínami), ktorú Napoleon šíril kanónmi po celej Európe vrátane Španielska (kam sa Adolf nedostal). Vo WWI ich zachraňoval celý svet, v WW II bol Adolf cez nedobytnú Maginotovu líniu v Dunkirku za 17 dní. A zase ich zachraňoval celý svet. A nebolo toho dosť. Potupa vo Vietname, Alžíri, Maroku atď, koloniálne panstvo padlo ako domček z karát. A tak sa títo občania s Francúzskymi pasmi pobrali do druhej vlasti. Nasledovali ďalšie vlny migrácie a množenie. Ako to dopadlo ukazuje tento film. „Jenom na koních a ve dvou“ hovorí Igor Hnízdo v Obecní škole. Teraz tam platí „Jenom v obrnených vozidlách a ne míň ako jedna rota“. Žabožrút má typické charakterové  vlastnosti : je No. 1 šovinista v Európe, je arogantný a nikdy nepodrží ak je problém (či už pracovný, ľudský alebo napr. Mnichov). Keď mu dajú moc nasadí dvojrohý Napoleónsky klobúk a túži vládnuť železnou rukou. Divák si všimol aj nejaké tie facky pri výsluchu.  Ale má aj dobrú vlastnosť, pracuje len 35 hod/týždeň, je gurmán a preto má 2 hod obednú pestávku, problémy rieši slovom Merde. Čo už, aj  ich symbol Galský kohút aj keď je po kolená v lajnách  stále si spieva. Za cca 10-20 rokov vitajte v prvom Emiráte so šáriou v Európe. Ja sa vyhýbam už teraz - tam len pri núdzovom pristátí. Koniec Beaujolais a Champane, zostanú len syry. To ich dorazí úplne. (25.09.2021)

Velmi dobrá kriminálka postavená na podobných základech jako nedávní, ještě o něco lepší, Bídníci. Trojice policistů jsou sympaťáci a ty dennodenní hovna, které musí řešit jim opravdu závidět nebudete. Občas mi to přišlo trochu přitažené za vlasy (akční sprinty kvůli pytlíčku trávy), ale o francouzské drogové politice vím kulový, stejně tak, jako tom jak to chodí na tamějších sídlácích.  Každopádně film mě bavil celou dobu a s hlavním triem jsem opravdu soucítil. (05.09.2022)

BAC Nord sa rozbieha postupne, asi takých približne prvých päťdesiat minút sa nič také výnimočné nedeje, avšak trpezlivosť sa vyplatí. Potom sa trojica policajtov začne dostávať do komplikovanejších a komplikovanejších situácií. (V mnohom podobné snímky - dosť intenzívna dánska Shorta, prípadne zaujímavý známejší fr. film Bedári). BAC Nord dosť približuje a reaguje na už dlhšie trvajúcu situáciu s hromadou menšín, multikulturalizmom, zvyšujúcou sa kriminalitou v mnohých európskych väčších mestách, kde niektoré neprispôsobivé skupiny začínajú preberať niekedy celé mestské štvrte, neraz vznikajú ghettá, no-go zóny, akési tamojšie mini kalifáty, kde sa ani polícia, armáda neodvážia vkročiť, jedine silou. ("Nevidel si to tam. Začína to byť dosť chaotické. Ako v Bagdade. Bossovia sú nafetovaní od rána do večera. Aby si udržali teritórium, pokojne zabijú. To oni predstavujú zákon. Zbavili sa polišov, politikov aj ostatných. Na sviatky berú deti von. Dávajú im peniaze. Ale žijú v napätí. Kvôli prevzatiu predaja drog dochádza k rozbrojom. Ak si dealer nechá niečo pre seba, hneď sa ozve samopal. Pravidlá už neplatia. Je to divočina. Tá štvrť je šialená.") Spoločensky kritická snímka, ktorá ukazuje v tomto prípade policajtov ako obete a častokrát len ako bezmocných predstaviteľov zákona, čo je dosť prekvapujúce, keďže bežne skôr civilisti neraz bývajú obeťami zlovôle niektorých príslušníkov ozbrojených zložiek, avšak v rámci tejto konkrétnej problematiky to bude akosi naopak a človek až s tými francúzskymi policajtmi pomaly súcíti. ("Sme k ničomu. Sme teraz k ničomu. Je po všetkom. Čím ďalej tú prácu robím, tým mám menšie úspechy. Čoskoro už bude neskoro. Možno už je. V ubikáciách už ani neočakávajú pomoc. Vzdali to. Nič pre nich nerobíme. Pri každej návšteve nás napádajú, nadávajú nám. Deň čo deň ma nazývajú pankhartom... Nesmieme to tak brať. Nesmie sa ničiť vybavenie. Dobre, necháme to tak. Nič nenarobíme. Áno. Tak to je. Nechápem to. Aký je plán?... Načo sme ako policajti dobrí?") Čiže, v rámci hodnotenia štyrikrát hummus, teda ;), štyri červené hviezdy. (15.08.2023)

Klasické francouzské kriminálky ze staré školy dlouhodobě ctím, mj. pro obdivuhodnou schopnost tvůrců předat divákovi v atraktivním příběhu často i hlubší poselství se společenským přesahem. Tak teď jsem se pro změnu z Francie podíval na jeden současný, čerstvě do světa vypuštěný krimi thriller „nové školy“ a zdá se, že Francouzi v tomhle směru válí pořád. Od počátku mě Bac Nord strhlo svým svižným tempem, doslova adrenalinovou akcí (která naštěstí netvoří jen samoúčelnou atrakci, ale i pevnou součást děje) a k tomu přímo realisticky působivém prostředí současné Marseilles. Byl jsem vtažen do skličující reality, která pro tři sebeobětavé policisty vyvrcholí ještě nekompromisnějším vývojem situace a v nehostiném prostředí plné lidské špíny a bezútěšnosti nabídne další rány osudu. Na jedné straně ve mě stále víc sílel odpor směrem k zkorumpovanému systému velkoměstské policie, ale zároveň se postupně zvyšovaly i mé sympatie k hlavním hrdinům Cervovi a Yassovi a ani na chvíli mě nenapadlo se od dění odrthnout. Na to byl tento film až příliš skvělý a vlastně si od dob Mannova Zloděje (což je film z počátku 80. let) ani nevybavím žádný akční thriller, který by mě dokázal vedle strhující akce rozsekat stejným dílem i jako silné drama. Tohle mě dostalo natolik, že nemám důvod šetřit hvězdičkami a určitě se od Cédrica Jimeneze chci podívat i na tu předchozí marseillskou krimi. [90%] (02.10.2021)

V bídné nabídce Netflixu po čase něco koukatelného. Není to zas až taková pecka a v některých jednotlivostech mě to otravovalo, ale má to fajn obsazení (Gilles Lellouche je veký sympaťák a na Adèle Exarchopoulos se jako vždy kouká více než dobře, byť se tam mihne jen v pár scénách) a kvalitní námět ze současnosti, který je zpracovaný velmi slušně. Finální rozuzlení je potom hodně silné. (03.05.2023)