Klapzubova XI.

Vzhledem ke knižní předloze velmi nepovedené. Předlohy se to příliš nedrží, samotní fotbalisti nevýrazní, přitom tehdy byl potenciál party z filmů Škola základ života apod. Ve filmu zůstal nevyužitý potenciál vzniku týmu, jeho budování, cesty vzhůru i cesty po světě, zvláště památný zápas v Austrálii. (11.10.2014)

Nepovedená adaptace slavné klukovské knížky Eduarda Basse, ve které hraje prim fotbal...narozdíl od tohoto filmu! Režisér Ladislav Brom natočil dobově oblíbenou konverzační komedii, která si ovšem s fotbalem vůbec nerozumí...a to ani ideově, ani řemeslně - fotbalové záběry jsou otřesné technické kvality a bolí z nich nejen oči, ale i srdce... (05.07.2017)

V dětství jedna z mých nejoblíbenějších knížek, rozhodně nejvícekrát přečtená (byla poměrně krátká). Film mě zklamal hlavně úpravami děje a výpravou (obojí nic moc). Možná, že to objektivně není horší než jiné pamětnické komedie, které jsem ohodnotil výš, ale právě kvůli perfektní znalosti předlohy - za 3* (15.03.2013)

Film si vzal z knih jen titul a jinak si vytvořil vlstní příběh.***""S vámi nehrajeme, protože my jsme amatéři, hrajeme fotbal pro radost, a vy profesionálové, a hrajete pro peníze!", takhle a ostře k tomu, odsoudí profesionalismus klučina jménem party fotbalistů,. když si s nimi chtěli Klabzubáci čutnout. A tahle věta je i v knize, ale v knize to vede k dalekosáhlým úvahám o lásce k fotbalu, zda je možná i za peníze či jen bez nich, a ve filmu se jen Klabzubáci zarazí, jdou do sebe, a mažou do další scény...***Dojemné scény v knize se ve filmu vůbec neobjevují, blbých, těch je tam dost...***(18.10.2010) (18.10.2010)

Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech do svého středu plejádu významných person české literatury, v jejichž čele stála především jména Karla Čapka, Karla Poláčka, Františka Langera a Eduarda Basse. Asi nejblíže k sobě měli Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl různé úrovně a kvality, ale jen dva romány z fotbalového prostředí se dočkaly nebývalé popularity u malých i velkých čtenářů. Bassova Klapzubova jedenáctka se stala ve své době dokonce určitým fenoménem a do jisté míry i prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil také Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, ale zatímco Muži v offsidu našli svého trojského koně v zde excelujícím Haasovi, příběh otce Klapzuby a jeho jedenácti synů byl doveden k nevyhovujícím a de facto deformujícím kompromisům, nemilosrdně určených producenty a režisérem. Tomu také odpovídal výběr hereckých představitelů, přičemž volba Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské do hlavních rolí nemusela nutně znamenat neúspěch. Na hraně se zde pohybuje především výběr chlapeckých dorostenců, vesměs neherců a profesionálních sportovců, motivovaný režisérovou snahou o získání nových, mladých lidí pro filmovou kameru. Z komerčního hlediska se jako nadmíru vhodná jeví účast Hany Vítové, svou bezpečnou polohu tu nacházejí také Marvan, herec mimořádných kvalit, Kohout, Neumann i Filipovský. Onen vlastenecký tón, implementovaný do filmu pod tíhou soudobé politické situace, jen stěží nalezne porozumění u současného diváka, přesto není od věci připomenout, že tehdy, v osmatřicátém roce, fungovala kopaná na zcela jiných morálních pravidlech, než dnes. To především. (03.10.2008)