Kamenný most

Tomáš Vorel mě už nejednou překvapil některými filmy o kterých jsem občas ani neměl tušení, že existují... A podobně jako Cesta z města je i tenhle počin trošičku podhodnocený. Autor natočil netradičně depresivní zpověď z prostředí Karlova mostu. To prostředí umělců a "umělců" se mi dost líbilo. Vorel se zajímavě vypořádává s FAMU, Věrou Chytilouvou (opravdu zajímavý pohled), ziskuchtivým producentem, cenzurou, komercí, reklamou, popularitou, zodpovědností, libidem, kapitalismem a komunismem... A ano, někdy to vyznívá jako trapné kopání kolem sebe na intelektuální úrovni studenta páté třídy, jindy Vorlovská poetika přehrávání a přehánění funguje dokonale. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že kamera (a mizanscéna) není chvílemi totálně geniální, a že příběhy zneuznaných umělců a jejich děl nejsou úžasné. Jó a viděl jsem to v DVD verzi, jestli tomu rozumím správně, tak nejhorší na tom je, že to bylo doplněno o ten Hanákův vnitřní hlas, což mě dost mrzí, protože jednak působil mnohdy trapně a byl jsem ochuzený o možnost tápat, uvažovat sám a v tichosti si interpretovat vyobrazení... To je něco, co se mi asi už nikdy nepoštěstí (již jsem všechny ty komentáře jednou slyšel a to nelze vzít zpět). Ale třeba je to jenom logický následek střetu Tomáše a producenta Roberta... :) (18.10.2009)

Chudáci umelci. Chudáci ich matky, ženy a deti. Šťastní tí, ktorým cez alkoholový a iný opar toho už moc nedochádza. Ako všetci trpia, do riti ! ___ Jediné slovo : DEZILÚZIA. Zo života, umenia, ľudí, ideálov, sveta všeobecne. Tak silná, jednoduchá a výstižná, až ju nebolo treba ani natáčať - stačí pozrieť sa okolo seba v tých dňoch, kedy slnko nesvieti tak jasne a svet nie je taký farebný. Vždy, keď sledujem KAMENNÝ MOST, napadá mi, že takto by mohol reálne vyzerať môj vlastný život, ak sa mi splnia sny...- ale utešuje ma, že Vorel dokázal vyťažiť umenie aj z tvorivej krízy a vytesať ucelené dielo aj z poetiky vnímanej v depresií. Možno to bola iba autorova póza, ale ja to tak vnímam a kto KAMENNÝ MOST chápe tak ako ja, ten ho prežíva každý deň. Pre väčšinu ostatných je to asi iba "chcípácky" film, s postavou bez vývoja, ktorej všemocný, bezohľadný kapitál nedovoľuje tvoriť jej veľké „umenie“. Príčinou je pritom ale jeho pohodlnosť, ľahostajnosť, nezodpovednosť.. Doba sa síce zmenila, ale ľudia zostali rovnakí, a na systém sa dá vyhovárať vždy. Možno má Tomáš skutočne neprekonateľné depresie, no skôr to vyzerá, že je poriadny alibista… - v tomto sa mimoriadne podobá hrdinom z …A BUDE HÚŘ, ktorí mali jedine to šťastie, že sme ich nevideli po revolúcií a môžeme si zachovať ich idealizovaný obraz ako „odporcov“ režimu, skôr však iba odporcov práce, morálky, spolužitia s inými… najpravdepodobnejšie by sme ich dnes videli, ako nerobia nič a vyhovárajú sa na to, ako ich komunizmus dojebal.. Podobne aj Vorlov hrdina: za socíku sa nedalo točiť kvôli totalite, teraz kvôli peniazom. Vtedy boli peniaze bez slobody, teraz sloboda bez peňazí. Umelci však dokázali tvoriť vtedy i teraz. Tí skutoční, ktorí chceli a mali čo povedať ( s výnimkou sťažností ) tvoriť museli a tvorili... či už to niekto ocenil alebo nie. (30.04.2009)

Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. (12.02.2016)

Drama, drama, pře-drama-tizováno. Ale jinak na Jaroslava Duška docela dobrý scénář. V roce 1967 (?) jsem v Mladém světě viděl fotku, na které na Karlově mostě hraje Hutka s Kalandrou. Od té doby je mi (a též oni) sympatický, a když jsem v Praze (stále méně), tak se po něm rád projdu. A také jsem si vzpomněl na Kamenného hosta (Tirso de Molina) z Kamenného mosta - samozřejmě Tomáš Hanák není ani v nejmenším Don Juan. Ale tak to má být, film by měl pohled rozšiřovat a ne ho zúžovat. Zde byl však široký možná příliš, a snad proto se Duch nezjevil: "My žijeme v Praze to je tam kde se jednou zjeví Duch sám" (jak dost nejapně říká Egon Bondy v docela pěkné písni Hlavsy a Vozaryho). (09.07.2019)

Líbila se mi ta ponurost a bezbřehost. Pohyb od ničeho k ničemu, tvůrčí a vztahová krize, ze které se těžko vyhrabává. Ale nevšednost jednotlivých okamžiků dělala snad život tak trochu pestřejším. Tomáš Hanák přesvědčil, že takové role mu svědčí, i to roucho Adamovo. Tomáš Vorel přesvědčil o tom, že je to skutečně jeho autorské dílo. (29.12.2009)