Kamenný most

Tomáš Vorel ve svých filmech umí jednu věc perfektně - popsat dobu, v níž film vznikal. Ať už to byla absurdita husákovské normalizace v Kouři a nebo nejnověji křečovitost lobbingových, marketingových a jiných firem v Ulovit miliardáře. A tak i Kamenný most mi připadá jako téměř dokonalé ztvárnění "devadesátek" v Praze. Nástup komerce, tupých reklam, upatlaného kapitalismu, ale také mystika, kocovina a Václav Havel. Vorel zde v podstatě nastavil svá budoucí témata (skřítek, Hanák koupající se synem v řece). Jako jeden z mála českých režisérů má svoji vlastní poetiku; určitá sklepácká trapnost, která je ale velmi přesná a vtipná. Nejlepší je, jak hlavní postavě pořád někdo říká, co má dělat, že se má vzpamatovat - jako by právě tohle byl způsob, jak zbavit člověka deprese... Kamenný most je film o mladých lidech, co opustí uměleckou školu jako talenti, ale v tržním prostředí se jim nedaří uplatnit (kolik takových znám!). Je to také film o autorském bloku, v podstatě takové české 8 a půl, jen jaksi bezvýchodnější. Přesto často pobaví, vždyť kdo by někdy nechtěl se šmelináři na Karlově mostě zatočit tak jako otec hlavního hrdiny, že? Kamera a hudba jsou fantastické a napomáhají snové, mystické a velmi stylizované formě, která je mně osobně bližší, než přílišný naturalismus např. Slámových filmů. (31.07.2016)

"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet. (15.10.2023)

Kterak se režisér utopil ve vlastní šťávě. Film je o to smutnější, že Vorel je mnohem obludnější a patetičtější právě v tom, co Pražskou pětkou a dalšími počiny tolik kritizoval. Kdyby z toho filmu udělal komedii a opřel se o svoji nejsilnější zbraň, groteskní nadsázku, oslovil by diváky mnohem víc. (26.09.2002)

Jsem moc rád, že jsem tenhle film o jednom úžasném místě v Čechách a o 90. letech viděl poprvé s takovým odstupem. Protože teď se ukazuje, jak moc zdařilý a pravdivý je. Přiměřeně "uměleckých halucinací", přiměřeně humoru, přiměřeně erotiky a mnoho zajímavých lidí ve filmových rolích (Václav Havel, Vladimír Franz). Úžasně slizský Jan Slovák v roli porevolučního podnikatelíčka, báječně se pitvořící Jana Synková v parodii na režisérku Chytilovou. Kdo procházel v 90. letech po Karlově mostě, rád si připomene jeho tehdejší osazenstvo (klaun drnkající na kytaru při magneťáku, polykač mečů atd.). (09.12.2013)

Viděl jsem bohužel tu údajně zkaženou verzi (existuje vůbec ještě ta bez nich?), s Hanákovými voiceovery, které jsou opravdu zbytečné a jen popisují věci víceméně jasné z obrazu, ale když si je odmyslím, tak to na ty čtyři hvězdy je. Sice mě překvapuje, že měl Vorel tvůrčí krizi tak strašně rychle, vlastně ještě na počátku svojí tvorby (což by vysvětlovalo, proč po devadesátkách točí samé nicoty o ničem), ale zase musím uznat, že se tu s ní popasoval stejně zručně a hravě, jako Fellini v Osm a půl. Ty dva filmy jsou sice úplně odlišné, ale oba pojímají tvůrčí krizi režiséra takovým způsobem, že to jako jejich další film bohatě stačí. Zde se mi především líbilo vykreslení postav, slušná filmařská stránka plná dobrých nápadů, hodně zvláštní a poutavá atmosféra a vůbec celý vývin děje - když pominu fakt, že to do svého konce dospěje místo vlastní uvědomění hlavně pomocí houbiček. Rozebírá se zde i téma komerčnosti filmů, kvůli kterým spousta osobitých tvůrců nedostane příležitost natočit něco originálního, což je ve vztahu se současnou českou kinematografií sakra aktuální, protože tu originalita a kvalita skoro není. A vlastně i kvůli té originalitě se mi to líbilo. I když ne úplně, najdou se zde věci, které mi dost vadí, ale v rámci české tvorby to je skutečně příjemné oživení. Dost depresivní, ale do jisté míry taky působivé. Jen se obávám, že tenhle film byl opravdu Vorlův poslední dobrý a hlavně poslední, který o něčem byl... Slabé 4* (28.05.2022)