Kouř

Pak že se u nás netočí osobité a originální filmy.... Kouř je svéraznou karikaturou (nejen) dob minulých vyvedenou v zajímavém vizuálu a ozvláštněnou takřka muzikálovými výstupy. Ač si Tomáš Orel hodně hraje s kamerou, v jeho režii jsou stopy divadla více než patrné, stejně jako v projevu herců (škoda nešikovně našroubovaných postsynchronů, které občas činí herecké výkony dosti topornými) a tak Kouř chvílemi využívá potenciálu filmového média méně, než by bylo záhodno. I tak mé palce ukazují jasně vzhůru - vícero českých filmů se rozhodlo kráčet vlastní cestu, avšak ne každý to zvládnul bez větších klopýtnutí - 'rytmikál totalitního věku' ano. (24.01.2008)

jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). (10.08.2009)

Rozvedení Vorlova studentského filmu Ing. do celovečerní podoby dopadlo výborně. Konec totalitního věku je tu předveden v nejčernějších barvách, a už jen do krajnosti dovedená výprava zaručuje nevídanou zábavu. Do toho ještě svérázná taneční a pěvecká čísla – fakt mě překvapuje, že se z tohohle filmu nestal kult. A samozřejmě tu je ještě DJ Arnoštek, jedna z těch vpravdě nezapomenutelných filmových postav. Také Jaroslav Dušek jakoby ve všech svých nejlepších filmech hrál už jen variace na to, co předvedl v Kouři. (15.07.2020)

Na zadek jsem se z toho neposadil (beztak už jsem seděl). Nejdřív mi to přišlo zajímavé, ale postupně to na mě začalo působit poněkud monotónně. Je to v podstatě jeden trefný vtip opakovaný hodinu a půl pořád a pořád dokola. A když se ke konci nasazuje vážná tvář, vůbec to podle mě nefunguje. I když uznávám, že Arnoštek je prostě boží. 3 a 1/2 (21.04.2014)

Hele kotě, vo co ti de? Když vznikl tento film, bylo mi pět, tehdy bych byla asi řekla- proč tam pořád tak moc kouří? :-o Teď ocením hustě krutý a krutě hustý děj, herecký ansámbl (s povzdechem, že Jaroslav Dušek si v jiných rolích snad už ani neškrtne) a dodám- proč tam pořád tak moc kouří?! ;-) A propos, nejvíce se mi líbil Arnoštek... (25.08.2013)