Pražská 5

Zajímavé, artové, nekonvenční, experimentální... a především neopakovatelné. Celkové mé nadšení malinko sráží drobné příspěvky výtvarného divadla a baletní skupiny mezi třemi hlavními povídky, také jsou sice poutavé a originální, ale pro většinu diváků hůře strávitelné nebo ne zrovna nejvhodněji zařazené jako součást celovečerního filmu. Ten ostatek nemá chybu a jako celek funguje Pražská pětka báječně! Mimo jiné i díky výbornému průvodnímu komentáři Milana Šteindlera. Je až s podivem, jak dlouho mi tohle ojedinělé dílko čs.kinematografie absolutně unikalo. Nejvíc mě, jako většinu ostatních, oslovila závěrečná povídka Divadla Sklep "Na brigádě!" coby muzikálová parodie na budovatelské časy a současně takový western po česku. Na Sklepáky až nezvykle příjemně lidový humor, zakončený osobitou rvačkou v hospodě, s krásně absurdním vyvrcholením. K tomu až směšně černobílé postavičky vytvářející úsměvný obraz neblaze proslulé doby, v námětu, kterému by neuškodil ani celovečerní formát. Srší to jedným vtipným nápadem za druhým a skvělou muzikou Davida Nolla v několika různých hudebních stylech na malém prostoru, kde rozesměje především dechovka s vtipným textem v podání Vlastimila Zavřela a v kontrastu pohladí krásný romantický country song Strom kýve pahýly Tomáše a Jany Hanákových. ... Ovšem moderní "němá komedie" Výlet na Karlštejn s podivnou rodinkou a groteskním vykřeslením rodinných i pracovních trablů také nemá chybu! Dobrodužní cesta s fantazijně propracovaným vizuálem a pak ta scéna v hospodě! Do třetice je tu ještě naprosto geniální Oldův večírek coby tragikomický příběh hotelového pracovníka spojený s nadčasovou satirou v kruhu "vyšší" společnosti v střetu s řadovými pracovníky hotelu (údržbář a jeho pracovní nadřízení). Herci zcela neznámých tváří z recitační skupiny "Vpřed!" předvádějí fascinující koncert ve veršovaných a zhudebněných replikách. ,,Každé nové zlepšení chce kromě změny myšlení především schopné vedení, co umí najít řešení!" Umělecká avantgarda všeho druhu par excellence. 90% (06.10.2017)

Tady Vorel starší je známy točením hnedých veterníkov, ale tu som v červených číslach čakal oveľa viac než len predstavenie mimóznych blbín, akoby ich písal chronický alkoholik v stave nekontrolovanej psychózy. A to som na diela alkoholikov zvyknutí, aj Havla som čítal! (09.11.2023)

Velmi pěkný, a i po dvaceti letech stále neotřelý experiment, na němž se mi líbí snad všechno - ať už je to geniální parodování televizních hlasatelů (Šteindler je tak dokonalý, že tradiční titulky typu "studio Barrandov - nositel Řádu práce" působí nebývale komicky), úvodní exhumace němé grotesky (v této podobě se mi líbila mnohem víc, než pozdější celovečerní remake Skřítek), první výraznější nádech surrealismu od dob Švankmajerova "Leonardova deníku", povídka výhradně ve verších (skvělý Krytinář coby running gag), muzikál ve stylu malíře Mana Raye, no a celé to završuje typicky sklepácký skeč, který je výbornou pozvánkou na nedlouho poté následující Kouř, který ironizuje starý režim ve srovnatelné kvalitě. Tomáš Vorel se tímto filmem definitivně katapultoval na pomyslné stupně vítězů v kategorii českých porevolučních režisérů, sice mě mrzí, že už asi nikdy nenaváže na své dřívější úspěchy, ale za tyhle kousky zůstane navždy nesmrtelným. Pražská pětka symbolicky za pět. (23.05.2010)

V osmnácti, kdy jsem na tom byla v kině (těsně po premiéře), bych dala čistých 100%, protože to byl do té doby můj nejlepší filmový zážitek... když jsem se nesmála, tak jsem žasla :-)... pak přišly samozřejmě i lepší filmové kousky, ale tenhle experiment doteď stojí za vidění, i když mladší publikum nemůže (naštěstí) všecko pochopit. (02.02.2007)

Divadelní senoseč. Jasně ohraničený okruh alternativních divadel - pražských. Mimóza, KoLoToČ, Vpčed, Křeč a Sklep. Je to jeden z nejlepších výtahů divadelní kultury vůbec. Tento filmový kompilát představuje poetiku jednotlivých souborů nejen díky brysknímu projevu Milana Schteindlera coby "vzdělaného" teatrologa. Vorel, voheň... (12.09.2006)