Pražská 5

Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). (15.02.2009)

Jak si to tak pročítám, Pražská pětka je úspěšná hlavně kvůli první a poslední povídce, ale u mě to je jinak. Oceňuju i zbylé tři povídky pro unikátní atmosféru, která není nikde jinde k vidění. Jistě, ty tři "černé ovce" nejsou tak vtipné, ale jsou velmi neotřelé a originální. No a první a poslední povídka, to je bez řečí jasný zásah. (30.06.2009)

Velmi pěkný, a i po dvaceti letech stále neotřelý experiment, na němž se mi líbí snad všechno - ať už je to geniální parodování televizních hlasatelů (Šteindler je tak dokonalý, že tradiční titulky typu "studio Barrandov - nositel Řádu práce" působí nebývale komicky), úvodní exhumace němé grotesky (v této podobě se mi líbila mnohem víc, než pozdější celovečerní remake Skřítek), první výraznější nádech surrealismu od dob Švankmajerova "Leonardova deníku", povídka výhradně ve verších (skvělý Krytinář coby running gag), muzikál ve stylu malíře Mana Raye, no a celé to završuje typicky sklepácký skeč, který je výbornou pozvánkou na nedlouho poté následující Kouř, který ironizuje starý režim ve srovnatelné kvalitě. Tomáš Vorel se tímto filmem definitivně katapultoval na pomyslné stupně vítězů v kategorii českých porevolučních režisérů, sice mě mrzí, že už asi nikdy nenaváže na své dřívější úspěchy, ale za tyhle kousky zůstane navždy nesmrtelným. Pražská pětka symbolicky za pět. (23.05.2010)

Film obsahuje pět povídek, přičemž pro každou byl zvolen samostatný umělecký žánr. Povídka "Směr Karlštejn“ vypráví o rodinném výletě a jedná se o žánr pantomimy. Povídka „Bersidejsi“ je taneční férie jež zpodobňuje téma podobenství. Povídka „Oldův večírek“ zastupuje recitaci a vypráví příběh údržbáře, který to nemá lehké. Povídka "Barvy" je věnována výtvarnému divadlu a podobenství. A poslední povídka „Na brigádě“ o zbloudilém trampovi, který má šanci být napraven, je politická agitka, ale zároveň satira. (29.06.2020)

Celovečerní debut režiséra Tomáše Vorla a nejspíš nejsvéráznější český film 80. let. Pět originálních povídek od pěti originálních souborů. Směr Karlštejn. Bezvadná vtipná groteska s jednou nezapomenoutelnou scénkou vedle druhé. Tomáš Vorel později na toto dílo navázal celovečním Skřítkem, který ale nepůsobí tak svěže, jako toto. 100%. Bersidejsi. Svérázné představení výtvarného divadla beze slov a herců. První polovina se siluetami a hudebním doprovodem Už je to uděláno, už je to hotovo se mi líbila, druhá polovina s maskami šla mimo mne. 50%. Oldův večírek. Rýmovaná povídka, která je vtipná, i když krapet rozvláčná. 80%. Barvy. Nepochopil jsem to, ale dobře se na to koukalo (zvláště na ty holky nahoře bez ke konci). 50%. Na brigádě! Naprosto perfektní parodie na budovatelské filmy s vynikajícím Tomášem Hanákem, jeho neodolatelnou manželkou Janou a skvělým blbem Milanem Steindlerem. Roztomile naivní písnička Strom kýve pahýly je také nezapomenutelná. 100%. Shrnutí: Povídkové filmy, které jsou vyrovnané, bych spočetl na prstech jedné ruky. Ani Pražská pětka mezi ně nepatří, ovšem to nemyslím nijak ve zlém. V každém případě je to kultovní film, který, třeba jen kvůli první a poslední povídce, jednoznačně doporučuji. 80%. (18.04.2008)