Což takhle dát si špenát

Vcelku vtipná a místy velmi bláznivá komedie, která si utahuje z nešvaru komunistické doby: krádeží. A jak mohou skončit nenapravitelní zloději František Liška (výborný Jiří Sovák, v malém vydání Ondřej Hach) a Jaroslav Zemánek (skvělý Vladimír Menšík, v malém podání Michal Kocourek), než tak, že jsou nakonec ukradeni a sežráni psem zlodějem? Další dva velmi kvalitní herecké výkony předvedli v rolích paní Liškové a přerostlé Marcelky Iva Janžurová a v roli všeho schopného Jihoameričana Carlose, který lační po majetku, vynikající Petr Kostka. Další zajímavé role: velkostatkářka Lopezová (Stella Zázvorková), její snoubenec a správce Pereira (Josef Somr), její služka Mária (Eva Trejtnarová), Zemánkova slečna Vilma (Jaroslava Obermajerová), prohnaný vědec Mlejnek (Čestmír Řanda) a ještě prohnanější majitel salonu krásy Netušil (Juraj Herz). Zkrátka v socialistickém Československu se krást nevyplácí, zvláště, když významnou úlohu hraje špenát, který způsobuje nejednu komplikaci. (11.02.2010)

Jeden z najlepších komančovských filmov. V tej dobe ešte asi nevedeli, že obsah železa v špenáte "bol pomýlený" o jednu desatinnú čiarku. Mnoho detí, vrátane mňa, sa mohlo z toho pogrcať. Fuj, doteraz mi znie v ušiach babkina hystéria za to, že som potajomky hádzal špenát za kuchynskú lavicu. Ešteže som mal vtedy vedľa seba bratranca, čo obkukal odo mňa moje zlepšováky, tak som to mal aspoň na koho zvaliť.. Pesnička od Schelingra je výnimočná, škoda, že jeho posledná. Po tom, čo nahral v Bratislave soundtrack sa opil a skočil zo Starého mostu, kde jeho dalšie piesne pohltil Dunaj.. (15.01.2014)

Velmi nápaditá komedie už sice není nejmladší, ale stále srší dynamikou a režisér Vorlíček byl tenkrát ve velké formě. Stejně tak i herci. Vedle již tradičně skvělého dua Menšík/Sovák, tady září i dva nepřehlédnutelní dětští herci, z nichž Michal Kocourek je asi největším vrcholem této bláznivé komedie. Skrytá reklama na špenát může i někomu vadit. 80% (28.02.2009)

Jedna z komedií, ke kterým jsem nedokázal najít cestu. Nebavila mě jako kluka a nebavila ani tentokrát. Sice si rozum uvědomoval originální zvraty, záměny, proměny, bláznivé situace a dialogy, emoce to však sledovaly bez zájmu a pokud se nadzvedly když Zemánek s Liškou jako kluci přepadli poštu nebo když Zemánek přistihl milenku s jiným, u Janžurky předvádějící dospělé mimino, se zase otráveně odvrátily. Navíc tu není jediná postava, která by mi nepřipadala protivná nebo otravná, což výslednému dojmu taky nepřidalo. (01.07.2011)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)