Což takhle dát si špenát

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)

Skvělá sci-fi komedie nabitá humorem, absurdními situacemi, neomšelými triky a snad těmi nejlepšími herci oné doby. Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, František Filipovský, Petr Nárožný, Petr Kostka, Čestmír Řanda a Stella Zázvorková předvedli bravůrní herectví jim vlastní. Závěr filmu je hardcore nejen na tuzemské poměry. Špenát nesnáším, ale tuhle komedii si kdykoli s gustem dopřeji. 85%. (23.04.2006)

Typický představitel osobité české mutace crazy komedií, které jsou ovšem oproti svému západnímu vzoru o několik řádů výše a alespoň ty z dílny Václava Vorlíčka a Miloše Macourka patří mezi to nejlepší, co československý film ve své historii má... Na jeho klasické crazy komedie z počátku 70. let (Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!) ,,špenát" ale nemá, i tak se ale jedná o velice vkusnou a výživnou zábavu, plnou absurdních scén, situačního humoru a záplavy výrazných (komediálních) hereckých výkonů - v té době se téměř nic jiného nemohlo točit, takže ve Vorlíčkových filmech hrála a excelovala téměř kompletní dobová herecká špička. Vynikající komedie, které schází jen málo k dokonalosti... (07.07.2007)

Dle mého soudu jedna z nejlepších českých crazy komedií, která vlastnosti žánru plní beze zbytku. O Menšíkovi a Sovákovi ani mluvit nebudu, Janřurová je skvělá jako matka dětí, žena kriminálníka, dvera otce i jako přerostlé mimino páchající totální brajgl v grandrestaurantu. Stejně tak Dona Izabela Lopézová v podání Zázvorkové s nastávajícím Somrem zabijí a Kostka s horkou latinskoamerickou krví jak by smet. Úžasné jsou detaily, ale trochu mi vadí to ryze normalizační "pokrokový" prostředí a neustálé oslovování "soudruhu", ale s tím se vzhledem k roku výroby nedalo nic dělat. (25.04.2006)

Máte chuť na dobrú českú sci-fi komédiu s výborným hereckým obsadením? Niečo z klasík pána režiséra Václava Vorlíčka? "Což takhle dát si špenát", špe-špe-špe-špe-špe špenát. Králem všech květin je špenát, ten zeleňoučký špenát. Na talíř, když šéfkuchař ho dává, dává nám, strávník volá vivat, hurá, sláva - špenát mám. Zdroj vitamínů skýtá, to organismus vítá, elixír mládí skrývá, uvěří kdo se dívá. S tělem tvým pak energie mává, mává dál,on se zdrojem inspirace stává, stává nám. Což takhle dát si špenát, špe-špe-špe-špe-špe špenát. Králem všech květin je špenát, ten zeleňoučký špenát. Ženšen ten je proti němu sláma, vím to sám, špenát baští sportsman, dítě, dáma, též si dá. Co chceš více - chop se lžíce! *** (17.05.2011)