Což takhle dát si špenát

"Baryku, fuj! Kolikrát ti mám říkat, že krást se nemá!" Tradičně znamenitý scénář Miloše Macourka, psaný tradičně na míru konkrétním hercům. Bohužel - tahle crazy komedie značně vázne v režii. Václav Vorlíček byl v té době hodně vytížený a na filmu je to bohužel znát. Ale to je relativní - jiní režiséři by radostí skákali metr vysoko, kdyby se jim něco podařilo natočit takhle - jen tvrdím, že Vorlíček je schopen mnohem lepšího výkonu. Ale buď jak buď - Iva Janžurová je ve své dvojroli skvělá. (22.02.2003)

No nevím, Radyo, to se pleteš, házet tuhle povedenou taškařici do jednoho pytle s těmi nudnými, šedivými socialistickými rádoby komediemi z normalizační éry. Naopak, "Špenát" je klasická "macourkovská" crazy komedie plná typický absurdního humoru a bláznivých dějových zvratů, tak jak to uměl napsat právě jenom Macourek. A na svoji dobu je to perla. (27.12.2004)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)

Komedie, která mě neoslovuje dnes stejně jako před lety. Popravdě - při jejím sledování pokaždé cítím lehkou averzi, která nemá pranic společného se špenátem jako takovým, neboť proti proslavené krmi Pepka námořníka nemám žádné námitky. Nicméně navzdory bezesporu avantgardnímu scénáři nemám kladný vztah k maličko amatérskému režijnímu zpracování příběhu - jeho veselí působí nuceně a jeho protagonisté jsou tím pádem za trochu trapné tajtrlíky. Krom toho - zakončení nepokládám za příliš šťastné: Vůbec nejde o oba ústřední hrdiny, ale o to nevinné dítě, navždycky připravené cca o dvacet let života. P.S.: Jak to, že transformace dobytčete trvala několik málo vteřin, zatímco k proměně člověka bylo třeba mnoha hodin ? (18.06.2018)

Zábavná história o svetovom objave regeneračných lúčov a o československých podvodníčkoch dostala typicky dobový názov Což takhle dát si špenát a bola uvedená v roku 1977. V čase normalizácie nebolo dohromady čo točiť a tak vznikali takéto potrhlé únikové žánre. Slabšia a ohraná téma s rôznymi zámenami asi typická pre dobu vzniku. Čo však stojí za pozretie sú herecké výkony celej vtedajšej plejády vynikajúcich hercov. Ďalším zážitkom je zhliadnuť hercov, ktorí už nie sú medzi nami a ostatných v ich mladom "vydaní". Československým filmom 70. rokov som nikdy neprišiel až tak na chuť. Hoci sa mnohým z nich dá zasmiať, ich humor jednoducho nie je môj šálok kávy. Môžem tu maximálne obdivovať na kolene robené, ale funkčné triky. Priemerná Československá snímka. (15.09.2019)