Jak se budí princezny

Krásná pohádka, patřící do mého TOP TEN. První polovina je hezky dramatická, romantická i vtipná, druhá zase krásně dojemná. Skvostná je výprava filmu, taktéž jeho obsazení a hudební doprovod. Velikou porci kvalit tohoto filmu nese na svých bedrech mimořádně vynikající sluha v podání Vladimíra Menšíka. Vyzdvihnout je ale třeba skvělé obsazení v téměř každé větší roli. (29.12.2012)

Jak se budí princezny je jedna z mých oblíbených pohádek,nejslabším článkem filmu je obsazení princezny,se vším ostatním jsem spokojený.Hlavním postavám se příliš nedaří,Marie Horáková je převelice nevýrazná a Jana Hrušínského totálně převálcoval Vladimír Menšík,jeho sluha Matěj je tady jasně nejvýraznější postavou,zastiňuje dokonce i Jana Krause,přestože je jeho princ Jiří obdařen ocelovými nervy,železnými svaly a mrštností leoparda. (30.12.2016)

K úcte k Vorlíčkovi a jeho geniálnej tvorbe zo sedemdesiatych rokov by som dal aj za štyri, ale nebudem to preháňať. Táto rozprávka je v jeho "pohádkovej tvorbe" u mňa tak na treťom, štvrtom mieste. Príjemná vianočná rozprávka, kde chýba trochu tá pravá rozprávková atmosféra. V porovnaní s dnešnou Troškovou (a bohužial aj Vorlíčkovou) tvorbou je to samozrejme absolútne niekde inde. No a Sovák a Menšík zahladia vždy každý nedostatok. (13.08.2012)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)

Přítelkyně říká, že nechápe tak vysoké hodnocení této pohádky, já naopak nechápal to, proč se tomuto ona diví :o) Já ji prostě považuji, za hodně zdařilou a v oblíbenosti Československých filmových pohádek, ji řadím určitě do první pětky! Takové se už dnes netočí a tenkrát k tomu nikdo nepotřeboval vizuální triky a efekty, stačil pěkný námět, trochu té řemeslné práce a kvalitní herecké obsazení. Pak už mohl jen Vláďa Menšík zalézt do medvědího kožichu a krásná podívaná byla na světě :o) (01.12.2014)