Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí. ()
Tuhle pohádku opravdu nemám rád. Hlavní "hrdina" je pro mě jedním z nejnepřijemnějších princů. Vlastně mi byl natolik nesympatický, že jsem musel fandit jeho bratrovi, kterému chudákovi celou dobu velice křivdili. Zatímco se snaží celou dobu dělat co nejlepší dojem podle toho, jak ho vychovávali, jeho "hodný" bratr ho neustále pomlouvá nehledě na to, že jej celý život podvádí. Navíc mu to podvádění očividně nevadí, jako to, že se nemůže plně ukázat své schopnosti, a ještě to dává za vinu "zlému" bratrovi. A do takovéhoto člověka se princezna okamžitě zamiluje... sice to je realita, ale v pohádkách chci charismatického price s dobrými hodnotami a rozumně vybírající krásnou princeznu. Bohužel tato bilance je na 1/4. ()
Režisér Václav Vorlíček natočil v roku 1977 takú bežnú československú rozprávku. Dvaja bratia, princovia, súperia o lásku princeznej zo susedného kráľovstva. Starší z nich ju prišiel požiadať o ruku, ale ona sa zaľúbi do toho mladšieho, skromnejšieho a milšieho. Ako hovorím obyčajná rozprávka. Výnimočná je jedine tým, že do úloh princov pán Vorlíček obsadil dvoch silne nesympatických nýmadov. Jan Hrušinský a Jan Kraus sú otrasní herci. Všetko to kazia, nedá sa na nich pozerať. ** ()
Jak se budí princezny je jedna z mých oblíbených pohádek,nejslabším článkem filmu je obsazení princezny,se vším ostatním jsem spokojený.Hlavním postavám se příliš nedaří,Marie Horáková je převelice nevýrazná a Jana Hrušínského totálně převálcoval Vladimír Menšík,jeho sluha Matěj je tady jasně nejvýraznější postavou,zastiňuje dokonce i Jana Krause,přestože je jeho princ Jiří obdařen ocelovými nervy,železnými svaly a mrštností leoparda. ()
Další klasická pohádka o tom, jaká neštěstí se mohou stát, když si zvolíte ke sňatku toho druhého sourozence. Ale díky postavám Matěje (vynikající Vladimír Menšík) a prince Jiřího (nádherně narcistický Jan Kraus) je velmi vtipná. Král Dalimil (Jiří Sovák) si místo mocichtivé Melanie (výborná Libuše Švormová) vzal za ženu její mladší sestru Elišku (Milena Dvorská). Prokletím to má odněst jejich dcerka Růženka (mladicky půvabná Marie Horáková s hlasem Nadi Konvalinkové). Tu když chtějí bezpečně schovat sňatkem se samolibým princem Jiřím, který byl v mládí tak sužován rýmičkama a kašlíčkem, jím pohrdne a zamiluje se do jeho bratra Jaroslava (Jan Hrušínský). Jaroslav trápí svého sluhu Matěje nejčastěji hladem, protože ho neustále nutí nonstop provádět nějaké nesmyslné úkoly. Nakonec se Jaroslav s Matějovou pomocí vydají Růženku a tím celé jejich království zachránit. Jaroslav se naučí sešplhávat po laně, plavat a pozná co je práce, neboť práce je možná víc než odvaha. Zkrátka velmi vtipná až ironizující klasická pohádka. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Režisér Vorlíček měl za to, že brněnský akcent Oldřicha Velena, který ztvárnil krále Vendelína, je velmi výrazný. Proto jej při postsynchronech nadaboval Lubor Tokoš. Stejně tomu bylo i v dalším Vorlíčkově filmu Což takhle dát si špenát (1977). (funhouse)
- V tomto filmu byl použit stejný plášť jako ten, který měla Popelka (Libuše Šafránková) ve filmu Tří oříšky pro Popelku (1973). (Meily)
- V pohádce mělo být odstraněno všechno špičaté, ale zůstala koruna krále se špičatými hroty a špičatý plot kolem výběhu medvěda, o který si dokonce princ Jaroslav (Jan Hrušínský) záměrně roztrhne šaty. (M.B)
Reklama