Jak se budí princezny

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

6/10 - Ačkoliv jsem milovníkem starých pohádek, "Jak se budí princezny" nikdy (ani v dětství) nepatřila mezi mých osobních TOP10. Je pro mě spíše něco jako Tři oříšky pro Popelku "B". Sice je tu excelentní Menšík, ale zápory jsou jasné: méně kouzla než Popelka, podobná hudba, toporný a stále zamračený J. Hrušínský... Ano, pořád sice mírný nadprůměr (kampak se na něj hrabou v současnosti natočené pohádky), ale na klasiky žánru (Pyšná princezna, Dařbuján, Tři oříšky...) zkrátka tento film nemá. (29.12.2018)

Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. (30.03.2022)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Další z pěkných československých pohádek, kterou jsem si samozřejmě nesměl v tomto období nechat ujít. Jde o jedno z nejlepších filmových (hraných) zpracování pohádky o Šípkové Růžence, jaké jsem dosud viděl. Samozřejmě že hlavní vliv na tom mělo i velmi solidní herecké obsazení – a jejich výkony – ale i kostýmy, efekty a do jisté míry i vtipnost některých situací. (31.12.2018)