Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Na tomhle filmu mě vždy fascinovalo nasazení, s nímž tehdejší herecká elita deklamuje své stupidní repliky. Bože, naprostá většina dialogů v tomhle filmu se vážně nedá poslouchat. Ne, nikdy jsem téhle komedii nepřišel na chuť, protože mě její humor nikdy neoslovoval. A za sebe nemám dokonce problém prohlásit, že tahle Vorlíčkova slátanina nemá daleko k Anně proletářce - Kopecký to coby vykořisťovatelský buržoust dostane v závěru pěkně sežrat a pracující třída vodníků dojde k uvědomění, včetně mladičké Šafránkové, která rovněž procitne ze svého reakčního individualismu a pochopí, co si od ní žádá socialistická společnost - přivést na svět Husákovo dítě. Panenanebi, dokud se budou v českých televizích desetkrát do roka reprízovat podobné normalizační sračky, pak nelze po této společnosti čekat zlepšení v jakémkoli ohledu. (24.02.2013)

Hlášky: Karel: - "Vy nejste doktor, vy jste sadista!" & doktor: - "Kde je ta noha?" sestra: - "Nejde to zout. Ta bota je totiž malá." doktor: - "Hm. Už nemáme moc času. Tak to přišijeme i s tou botou. Dejte to sem!" sestra: - "Nemělo by se to aspoň trochu opucovat?" & Mráčková: - "A profesore, co vaše výzkumy? To nechcete lidstvu jaksi zanechat vůbec nic?" Ikebara: - "Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat? Jsem v hrnci." Mráčková: - "Můžete mi to nadiktovat." & strejda Karel: - "Jsem člověk! Já jsem člověk!!!" policista: - "Kolik toho v sobě máte?!" strejda Karel: - "Dvě deci!" policista: - "Prosím vás, po dvou decích?" & Wassermann: - "Hůlku nemám, personál nemám, topit už nedovedu…" Karel: - "Budete holt muset začít pracovat jako já a jako každej normální člověk." Wassermann: - "Jako člověk?" Karel: - "Jo, jako člověk." Wassermann: - "Pfujtajbl. A pracovat, to už je to poslední. Já? Já, nesmrtelnej?" (12.07.2009)

Další kvalitní produkt mistra pohádek Vorlíčka. Nejvíce mě dostávaly triky kameramana Novotného. Co se týká děje, ten by mohl být i dnes aktuální, kdo také neměl touhu být nesmrtelný? Pokud by naši tři vodníci nebyli poskoky pana Wassermanna, asi by si života užívali dodnes. Pochybuju, že by se ještě natočil film s obdobnou tématikou a přitáhl by diváky k obrazovkám stejně jako kdysi. Holt staré zlaté časy... (12.12.2006)

Macourek a Vorlíček jsou takovej Shakespeare naruby, on svými "typickými scénami plných mrtvol" ( (c) náš učitel češtiny) svá dramata končil, pánové těmito scénami svoje díla začínají. Což ovšem neznamená, že by jejich filmy automaticky končily šťastně, např. v tomto došlo ke zbourání historického skvostu na Kampě. Škoda, že se Hanzlíka nepodařilo včas utopit! Zatímco v jiných případech touhu nadpřirozených bytostí po tom, stát se člověkem, absolutně nechápu, tady v případě Šafránkové mi přijde zcela odůvodnitelná. Neboť mezi vodníky neměla žádný výběr, pokud byli všichni mladí stejní klouzci jako Hrzán s Masopustem. Čímž teda rozhodně nechci říct, že by Hanzlík byl nějakou výhrou v loterii. Zato moc nechápu takovýho Řehoře, ten si coby člověk rozhodně pohoršil, jako vodník totiž musel mít strašnou sílu, když dokázal kosou jedním máchnutím čistě amputovat Hrzánovi nohu. No, jinak je škoda, že už vymřeli, zvídavý člověk se už tak nemá šanci dozvědět odpovědi na všelijaké otázky, např. když jsou nesmrtelní, od jakýho bodu přestávali stárnout? (02.01.2016)

Vorlíček je prostě a jednoduše génius. Považte, jak by bylo krásné ráno místo cesty na tramvaj prostě jen hupsnout do umyvadla, a večer si pak udělat mejdan v akváriu. Vlhko ve sklepě by nebyl problém, ale výhoda, a porcelán po babičce by rázem získal na ceně. A bez krvavé tlačenky a transfúzí bych se snad nějak obejít dokázala. :) (28.06.2011)