Jezerní královna

třetí německá Vorlíčkova prácě (tedy snad, nepočítal jsemú Místo Rodena tady straší paní Chýlková, taky dobře, temnoty je zase hodně. Komický prvek Jana Hrušínského s Jiřinou Bohdalovou mi nesedí, takže minus. Jitka Schneiderová je pěkná, hodně, princ je docela sobrý, ne hezounek, ale chlap, jen mi k ní tolik neladí. (01.03.2024)

Tato pohádka vždy patřila k mým nejoblíbenějším a stále je koukatelná i v dospělým věku :). Nevidím důvod, proč by všechny pohádky pro děti měly být sladký jak cumel, aby se náhodou dětští diváci nepolekali..Pro mě to tenkrát bylo dramatické, napínavé a vtipné (díky sluhovi Štěpánovi) a královský pár Viktor a Odeta byli mý oblíbenci :). Prostě pohádka jak se patří :). (30.06.2013)

Kámen úrazu se v tomto případu jmenuje česko-německá koprodukce. Toho německého je tam víc než dost. Nemohl bych tvrdit, že je to vždy jen k tíži předkládaného výsledku. Naopak. Jiná je otázka, zda a na kolik to vyhovuje českým dětem a české škole pohádkové tvorby, jak se konstituovala a vyzrála mezi padesátými až osmdesátými léty minulého století. Tady je odpověď ošidnější a prvky mýtu, které se mohu jevit i jako až thrillerizující, nemusí nutně v českém prostředí uspět. V mnoha ohledech to platí i pro vedení herců a faktické zatlačení české herecké školy do pozadí. Jindy výrazná Bohdalová najednou působí matně a neurčitě, ve své kůži se viditelně necítí většina dalších (Táborský, Rudolf Hrušínský, Obermaierová a řada dalších). Zdá se, že tu do hry vstupuje nový, odlišný činitel: účast českých herců v zahraničních filmech a odlišně podávané požadavky nutné pro to, aby zde opakovaně mohli nalézat své umělecké, ale i existenční uplatnění. Budeme-li z tohoto hlediska posuzovat Macourkův scénář a pojetí Vorlíčkovy režie, nemůžeme nepřiznat výsledku jejich práce vlastně špičkovou úroveň; ovšem v kontextu a způsobu, který je našemu prostředí vzdálen a je z tohoto hlediska vykladatelný - ve více variantách - jako obtížně přijatelný a profesionálně nedotažený. Zhruba takto lze popsat vnitřní disonance jinak zajímavé a osobité výrazné pohádky, jejíž tvůrci se přesto nedokázali beze zbytku vyvarovat některých klišé a hluchých míst. (30.03.2008)

Jedna z nejhezčích pohádek, co kdy byla natočená. Epická hudba, výborná volba prostředí, dobře navržené postavy, hlavní hrdina princ Viktor by svou milovannou Odettu nikdy nezachránil bez pomoci dalších hodných lidí i bytostí, ochotných bojovat proti tyranii jezerní královny. Určitě by se měl v kinematografii více využívat ten potenciál české a německé spolupráce, je to skvělé. Nechybí zde ani vtipné hlášky, zejména v interakci mezi Chýlkovou a Hrušínským. "Jak se vám líbí mé tanečnice?" - "Skvělý. Takhle bych chtěl jednou vycvičit svý koně". 🤣🤣 (28.07.2024)

Výsledek koprodukční snahy zavedeného tvůrčího týmu (jehož doména ovšem byla v dětské seriálové tvorbě) selhává na nezajímavém rytmu děje, zjevně méně zkušeném kameramanovi, děj se tak rozbíjí do jednotlivých obrazů a celek zásadně nepozvedává ani pompézní patetičnost Soukupovy hudby. Škoda nevyužité příležitosti pro Schneiderovou v princeznovské formě (nevíc nemá rovnocenného hereckého partnera), za plus je potřeba považovat dodržení neoříznutého filmového formátu při televizním přepisu. (01.01.2016)