Reklama

Reklama

Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)

(více)

Recenze (217)

Zagros 

všechny recenze uživatele

Jak se mi Vorlíčkovy filmy povětšinou moc líbí, Konec agenta W4C byl výjimka a moc mi nesedl. Hlavním důvodem je to, že moc nemusím různé komedie a parodie vezoucí se na vlně úspěchu určitého žánru. Vlastní invencí tvůrců je pak už „jenom“ vtip a utahovaní si z vybraných předloh. Navíc nejsou mým oblíbeným žánrem ani bondovky a podobné špionážní filmy. Každopádně Konec agenta C4W byl natočen především s úmyslem pobavit a to se u mě nepovedlo. Pár dobrý replik nezachrání jinak vcelku nudný děj a nevýrazné postavy. Je možné, že dalším z důvodů je i to, že jsem film viděl až jako dospělý a neměl jsem u hodnocení nadhodnocovací sentimentální sklony. Chápu, že se někomu dobrodružství agenta Fouska může líbit, ale já to nejsem. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tenhle Vorlíčkův majstrštyk s přibývajícími léty zraje jako víno... Nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku a zaokrouhlit celkový dojem na 95 %. Není to jen parodie na bondovky a akční špionážní thrillery, ale především navýsost inteligentní komedie natočená talentovaným režisérem a zahraná hereckou špičkou 60. let. Je to film spadající do nejšťastnějších let české filmové produkce, kdy už se toho hodně mohlo a zároveň pravidla hry nediktovala komerce. Vyzdvihovat jednotlivé herce, hlášky nebo scény nemá smysl, protože jde o zvlášť vyrovnané filmové dílo. Celkový dojem: 95 %. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Zatímco opus magnum Oldřicha Lipského ("Limonádový Joe") slavil už tři roky úspěchy doma i v zahraničí, druhý český klasik žánru parodie "úpadkových západních filmů" Václav Vorlíček se ke svému životnímu dílu s názvem "Pane vy jste vdova" teprve zvolna nadechoval. Podobně jako jeho předchozí film "Kdo chce zabít Jessii" je i "Konec agenta W4C" filmem velmi nevyrovnaným. Problém je v obou případech zjevně především v tom, že režisér teprve hledal ten správný herecký odstín. Tam, kde šlo o prosté napodobení v zásadě jasně definovaných rolí (Jan Kačer, Jan Libíček či Květa Fialová) to tolik nevadí, problém nastává v případě "agenta 13B", tedy postavy primárně určené k vytváření onoho zábavného a komického. To je ovšem zcela proti logice a řádu dobře fungující parodie, neboť v ní samozřejmě nemá naivní účetní co pohledávat. Možná šlo o jistou pojistku pro případ, že by parodie sama o sobě nefungovala tak jak má. Vznikl tak žel ukázkový kočkopes, což je veliká škoda. Jan Kačer hrál svého chladného a mlčenlivého profesionála, který je vždy ve střehu a vždy nad věcí opravdu dobře. Veliké škoda, že si podobných rolí nemohl v socialistickém Československu střihnout víc... Celkový dojem: 70% ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) ()

Lachtaan 

všechny recenze uživatele

Zbytečně nekonzistentní parodie na špionážní filmy v éře, kdy se teprve dostávaly do kurzu, ale už bylo o čem mluvit a z čeho si utahovat. V tomto ohledu strefil Vorlíček hřebík na hlavičku, ale zejména v první polovině jsem se vyloženě nudil a otočil pocity směrem k lepšímu až s pár vtipnými momenty v druhé půlce filmu. Škoda, aspirace na kult po boku “Pane, vy jste vdova!” tu byla a ne malá. [viděno na Voyo 21.12.2023] ()

Galerie (11)

Zajímavosti (26)

  • Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
  • Medzi Jiřím Sovákom a Janom Kačerom vládla počas filmovania napätá atmosféra. Sovák sa totiž s dešpektom vyjadroval o komediálnych schopnostiach Kačera. (dyfur)
  • Cez prestávku nakrúcania veľkej bitky oslovil Jan Kačer (W4C) herečku Helenu Růžičkovou (barová dáma) a ponúkol jej osudovú šancu, úlohu hajtmanky v inscenácii Gogoľovho Revízora, ktorú režíroval v Činohernom klube. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama