The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (217)
Jak se mi Vorlíčkovy filmy povětšinou moc líbí, Konec agenta W4C byl výjimka a moc mi nesedl. Hlavním důvodem je to, že moc nemusím různé komedie a parodie vezoucí se na vlně úspěchu určitého žánru. Vlastní invencí tvůrců je pak už „jenom“ vtip a utahovaní si z vybraných předloh. Navíc nejsou mým oblíbeným žánrem ani bondovky a podobné špionážní filmy. Každopádně Konec agenta C4W byl natočen především s úmyslem pobavit a to se u mě nepovedlo. Pár dobrý replik nezachrání jinak vcelku nudný děj a nevýrazné postavy. Je možné, že dalším z důvodů je i to, že jsem film viděl až jako dospělý a neměl jsem u hodnocení nadhodnocovací sentimentální sklony. Chápu, že se někomu dobrodružství agenta Fouska může líbit, ale já to nejsem. ()
Krásná česká parodie na Bondovky v komunistickém a českém stylu. Macourek a Vorlíček pro mne je sice stále dobrý humor, ale přijde mi druhořadý v porovnání se Smoljakem a Svěrákem a nebo s Lipským. Přijde mi to prostě lehce mimo mísu oproti jiným komediím z komunistické doby, ale i tak se mi tato blbinka líbila. Nelámal jsem se u toho smíchy, ale byly taky dobrý momenty. "Co tady děláte člověče?" - "Já jsem agent číslo 13!" - "Poslyšte, dejte si černou kávu a jděte se vyspat. A příště si dejte pozor, rozumíte?" - "Počkejte... já jsem vážně špijón." ()
Clouseauovský (strašný konstrukt) Sovák zachránil co se dalo, takže jsem skončil na vcelku spokojených čtyřech hvězdičkách. Líbilo se mi že film vystihl přikrášlenost bondovek lépe, než kdyby přímo parodoval konkrétní scény. Pořád si ale myslím, že se měl Miloš Macourek víc odvázat, a že roli toporného Jana Kačera měl dostat někdo výraznější. ()
Parodie na špionážní filmy. Velice zábavné J.Sovák jako domělý agent a jedna slámka ,která obsahuje tajné dokumenty či co to bylo. Co stojí za zmínku kdy je omylem pan Foustka (J.Sovák) považován za plavce a je nucem plavat závod ,ale jelikož je ve vodě zařízení do kterého má jít proud. A tak ho ono zařízení zachytí a on suveréně vyhraje (naštěstí jeho pes překousne kabel a zařízení je bez proudu) ,ale pak se objeví ve vodě slámka ,a spousta lidi-agentů tam pro ní skočí a vzápětí někdo spojí onen kabel a všichni jsou mrtvý. ()
Tenhle Vorlíčkův majstrštyk s přibývajícími léty zraje jako víno... Nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku a zaokrouhlit celkový dojem na 95 %. Není to jen parodie na bondovky a akční špionážní thrillery, ale především navýsost inteligentní komedie natočená talentovaným režisérem a zahraná hereckou špičkou 60. let. Je to film spadající do nejšťastnějších let české filmové produkce, kdy už se toho hodně mohlo a zároveň pravidla hry nediktovala komerce. Vyzdvihovat jednotlivé herce, hlášky nebo scény nemá smysl, protože jde o zvlášť vyrovnané filmové dílo. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (26)
- Režisér (Václav Vorlíček) spomína: "Když film hráli v Indii, byl sál nabitý lidmi v prostěradlech, jak jsme říkali jejich úborům, u stropu jediná vrtule rozháněla vzduch horký 40 stupňů - a oni se řehtali jako v kině Alfa". (Raccoon.city)
- Film sa nakrúcal v systéme CinemaScope a bol distribuovaný v 60. rokoch aj so štvorkanálovým zvukom (ľavý kanál, center, pravý kanál a zadný surround kanál). Od 70. rokov sa kópie s týmto zvukovým formátom prestali vyrábať a odvtedy ho diváci poznajú len s monofónnym zvukom. Dokonca ani na DVD sa nepoužil pôvodný štvorkanálový mix, zvuková stopa Dolby Digital 5.1 je umelo premiešaná práve z monofónnej zvukovej stopy. Ukážku so štvorkanálovým zvukovým mixom mohli vidieť diváci na filmovej prehliadke 70mm filmov v českom Krnove, kde zo snímky premietli jednu filmovú rolu, ktorú zapožičal súkromný zberateľ. (BlueNeon81)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
Reklama