Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

V naší kinematografii je řada skvělých parodických filmů ( zjm.60.-70.léta - nejen) na rozličné žánry ( filmové či literární), které ovšem u nás neměly v té době řádné zázemí. A přeci se nebývale vydařily, ba co dím, mnohé patří ke špičce českých komedií - Kdo chce zabít Jessii? - comics; Čtyři vraždy stačí, drahoušku - detektivní a špionážní+comics a reklama; Limonádový Joe - western; Adéla ještě nevečeřela - detektivky ,,nickcarterovky"; Tajemství hradu v Karpatech - Verne se u nás sice četl, ale tohle pojetí je vpravdě svébytné a kromě dalších ( Pytlákova schovanka - červená knihovna, Fantom Morrisvillu...) třeba právě Konec agenta W4C - bondovky. Byť si Jan Kačer posteskl, že v roli se příliš jistě a dobře necítil, nejen divačky byly jiného mínění. Trochu mě mrzí, že v úvodu nebyla původně plánovaná lyžařská scéna s ! Olgou Schoberovou ! , ale jak říká J.Kačer, on prostě lyžovat neuměl a naštěstí počasí na horách bylo k němu milosrdné (=celý týden mlha tak, že nešlo točit), a tudíž místo lyží začíná se film scénou s jelenem...asi tak. Zhlediska vtipnosti nedosahuje Agent výšin filmu Pane, vy jste vdova, i tak je zábavný dosti. Od drobných vtípků - zastřelení policajta budíkem, přes spravování plamenometu s příručkou ,,Udělej si sám" až po vyťukávání morseovky pomocí pletacích jehlic. O bondovských vtípcích - víceúčelový budík, zbraně v hudebních nástrojích či samosvlékací šaty s otočnou broží - ani nemluvě. A nebyla by to opět česká komedie, aby v závěru nebyla kopice mrtvol - zde jich je plný bazén..... Nu a skvělí herci - trio J.Sovák, J.Kačer a krásná K.Fialová. Co více si přát? Dnes se už takové komedie netočí.... (14.08.2010)

Parodie, to Vorlíčkovi šlo. Tato, kde to mírumilovný pan účetní natře všem světovým agentům sice v jeho tvorbě obsadí až pomyslnou třetí příčku za Vdovou a Jessie, přesto je výborná. Vorlíček s Daňkem a Macourkem to natřou všem světovým žánrovkám, protože co střela to trefa do černého. Co scéna, to fór, co dialog, to perla, které neodolatelným způsobem boří všechno, co špionážní žánr vybudoval, včetně samotného Veličenstva Bonda. U toho dokonce pár věcí trefně parodují ještě dřív než se u samotného Bonda mohly stát základem image. A zůstává vtipná i po letech a několika reprízách. (07.10.2013)

Pomyslná startovní čára jednoho z nedoceňovaných velikánů české pohádkové a komediální tvorby začíná na skvostných parodických námětech šedesátých let (KDO CHCE ZABÍT JESSIE, PANE, VY JSTE VDOVA). Speciálně v tomto filmu je cítit jemný čapkovský humor spojovaný s postavou komisaře Mejzlíka. Průměrný, zdánlivě zcela bezbranný muž právě jistotou své průměrné existence a na ní založených předvidatelných reakcí rozkládá armády nejlepších detektivů cizích zpravodajských ústředen. Vorlíčkovská pohádka má k tomuto způsobu vnímání skutečnosti blíž, než bychom si byli s to připustit. Z hereckých představitelů mimo samozřejmě řádícího Sováka je možné připomenout unylý ženský půvab Květy Fialové a dnes již takřka neznámého německočeského herce Valtra Tauba. Nenápadnost je patrně nejsilnějším rysem této nápadně dobré parodické komedie. Ani po letech neztrácí půvab svého nevadnoucího věhlasu. (12.09.2007)

Krásná česká parodie na Bondovky v komunistickém a českém stylu. Macourek a Vorlíček pro mne je sice stále dobrý humor, ale přijde mi druhořadý v porovnání se Smoljakem a Svěrákem a nebo s Lipským. Přijde mi to prostě lehce mimo mísu oproti jiným komediím z komunistické doby, ale i tak se mi tato blbinka líbila. Nelámal jsem se u toho smíchy, ale byly taky dobrý momenty. "Co tady děláte člověče?" - "Já jsem agent číslo 13!" - "Poslyšte, dejte si černou kávu a jděte se vyspat. A příště si dejte pozor, rozumíte?" - "Počkejte... já jsem vážně špijón." (15.04.2016)

Při zpětném pohledu je hodně zvláštní pomyšlení, že naše dětská generace 70. let měla k bondovkám a vůbec „pokleslejším“ dobrodružným žánrům přístup víceméně jen prostřednictvím jejich domácích parodií (v kinech a televizi originály nedávali a video bylo ještě daleko). A že jsme po nich panečku hladověli. Zápletku Agenta W4C jsem jako kluk bral smrtelně vážně (strašně jsem fandil Kačerovi); jako komedii ho u mě zachraňovaly fóry, které nevyžadovaly aspoň hrubou představu o parodovaných předlohách, takové ty standardní vorlíčkovské legrácky, které mi dnes spolu s pasážemi rozcamrané dechovky v jinak docela stylové muzice zážitek naopak nabourávají. (02.10.2012)