Princ a Večernice

Tuhle pohádku znám asi od svých 7 let. Tahle pohádka je velice povedená. Od začátku do konce je děj provázen pravou pohádkářdkou atmosférou. Začátek filmu je spíše trochu humorný, středem se pomalu nabírá mírné drama, tomu se ani takhle nedá říkat, spíše napětí, na konci jsem byl taky mírně napjatý. Herecké výkony byly na vysoké úrovni, taky potěší, že tam hrají známí herci a celkem můj oblíbený herec Jiří Lír. Stejně u tohodle byla nejlepší úvodní melodie, byla velice ceselá a výborně se hodila k filmu. Většina scén se povedla. Princ a Večernice je dobrou a kvalitní pojádkou. 83% (02.05.2007)

Princ Velen není vůbec špatný klaďas (není to ten uvědomělý šampón cituplně bučící fráze o cti a lásce), ale Radek Brzobohatý je excelentní záporák, kterej to u mě vyhrál na plný čáře! Škoda, že nedostal více prostoru k rozvinutí nějakých pikantních ďábelských technik. Dokonalé bylo vystoupení Václava Lohniského, jehož "skromný" lapka vezoucí se na chrbátu neměl nejmenší chybu. Permanentně skvělí jsou i Menšík či Filipovský a neurazí ani mile podané morální vyznění. Když připočtu hezkou hudbu("...písně rychlé jako šíp...", tři princezničky k (ne)pohledání (na Zemi je holt nikdo nechtěl, nedivím se) a roztomile příšerné triky, je to skoro plné hodnocení. Jedinou vadou na kráse jsou pro mě pán prdů, pán Ludvíka XIV. a pán turecké vlajky. (01.05.2007)

Asi "nejopravdovější" cesta hrdiny, kterou české filmové pohádkové univerzum nabízí. Zároveň také jedna z těch mála pohádek, které otevřeně ukazují, že princ a princezna spolu mají sex i před svatbou, totiž chci říct jedna z těch mála pohádek, kde polidšťování postav a přidávání humoru neubírá na síle pohádkovému mýtu a ten je tak pořád stejně magický a osudový. Radoslav Brzobohatý je jako záporák kultovně fantastický, nedokážu ani říct, v které verzi ho mám raději, jestli v neustále promočeném celokoženém cestovním mundůru se širokým kloboukem a nebo ve fancy renesanční zámecké róbě se třpytivým pláštěm a vysokým límcem. (Co si namlouvám, samozřejmě že v celokoženém mundůru.) Pištěkovy kostýmy jsou vůbec silnou devízou této pohádky: šaty, které má Večernice při prvním setkání s Velenem (ty nadýchané rukávy, ta půlnoční modř, ta subtilní vlečka, ty třpytivé vlasy), jsou dost možná moje nejoblíbenější princeznovské pohádkové šaty vůbec, a i ty druhé, co Libuška v průběhu filmu nosí, s tím překrásným límcem, budou vysoko na mém žebříčku oblíbenosti. Ale i kostýmy zbytku herců jsou super, hlavně konečně pohádka, co nabízí zajímavé pokoukání i v oblasti mužské módy. Slunečník, Měsíčník (mínus dobový knír) a hlavně Větrník jsou velmi rozkošní jak ve své "standardní" podobě, tak ve fajnové verzi pro kralování a pouštění hrůzy s obrovskými čelenkami a korunami, ale i jako kriminálníci terorizující rozmazleného hrdinu. A taky ještě musím dodat, jak překvapivě důstojného a vznešeného panovníka si tu vystřihl zrovna Menšík. Taková ta scéna, kdy uprostřed noci v županu tepe elementály za to, že mu bez dovolení unesli dcery za účelem sňatku, a řekne "když ten otec je král", a nasadí si korunu je prostě skvostná. -"Raději mi, Kacafírku, řekni nějaký dobrý vtip." -"Dobrý vtip? Jsi moudrý král." (16.01.2021)

Jedna z pohádek, která ještě není až tak moc nahlodaná zubem času a kouknu se na ní klidně i dneska. Je fakt, že ten princ je docela nekňuba časem se sice pochlapí, ale stejně nemít švagry, tak si ani neškrtne. Nicméně Brzobohatý opět válí a jeho čaroděj Mrakomor je nezapomenutelnej. Navíc je pravda, že tahle pohádka má v rámci žánru i docela slušnej příběh kterej není prostřílenej jako ementál a pár originálních nápadů. No co dodat z pohádek už jsem holt vyrostl viděno dnešní optikou lepší průměr, takže za 60% (27.12.2014)

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.). (06.08.2011)