Drei Haselnüsse für Aschenbrödel
Three Wishes for Cinderella
Tri oriešky pre Popolušku
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel SvobodaHrají:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav (více)Obsahy(1)
Tři oříšky skrývají tajemství a Popelce umožní být jednou obratným lukostřelcem v zelené kamizole, prohánějícím se na koni, jindy neznámou princeznou, před jejíž krásou se i princi tají dech. Cestičku ke štěstí si Popelka najde s pomocí svých kouzelných oříšků a princ přes všechny nesnáze najde svou milou díky tak malému střevíčku, který na nožku padne jen Popelce. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (997)
Pohádky a zejména pak ty české opravdu v lásce příliš nemám. Pravda, že tato pohádka patří k těm vůbec nejlepším českým, ale to nic nemění na tom, že pohádky skutečně v lásce příliš nemám. A protože tohle je česká pohádka, a jak už asi víte, tak české pohádky příliš v lásce nemám, tak nemám v lásce ani tuto českou pohádku. Bohužel tato česká pohádka se u nás stala symbolem Vánoc a žádné Vánoce se bez ní prostě neodehrají. Já osobně kromě nenávisti vůči českým pohádkám a pár dalším žánrům, trpím i averzí vůči opakovanému zhlédnutí stejného díla. Existuje ve světě filmů skutečně jen málo kousků, které bych si dobrovolně střelil opakovaně. Popelka k nim určitě nepatří a nejenom proto, že je to česká pohádka. Svůj odpad si obhajuji více tím, že jsem byl nucený tuhle českou pohádku vidět několikrát a méně její samotnou kvalitou. Nalijme si sklenici čistého vína. Tahle pohádka není tak vyjímečná, aby musela být vysílána každé Vánoce. Na stranu druhou při druhé sklenici stejně čistého vína si musíme připustit, že mnoho lepších pohádek u nás asi bohužel nenajdeme a cpát na Vánoce něco jiného než hloupé a stupidní pohádky by bylo asi nešťastné. ()
Chápu neustálé omílání Popelky na vánoční svátky, ale po těch prvních šesti sedmi letech, co jsem ji skutečně poctivě každý rok sledoval, už se mi teď její kouzlo trochu vytrácí. Tím ale nechci říct, že by mě příběh už vůbec nebavil a Libuška že by se mi už nelíbila. Naopak uznávám, že Tři oříšky pro Popelku jsou pravým klenotem české pohádkové tvorby, s parádním hereckým obsazením a jako vždy nádhernou hudbou od Karla Svobody. Jen zkrátka sedmkrát a dost! 85% ()
Vorlíček natočil najkrajšiu československú rozprávku. To je bez debaty. Keď niekto tvrdí opak, alebo má pocit, že sú aj lepšie, tak nech sa na mňa nehnevá, ale chce byť iba zaujímavý. Jasné, že Oriešky sú maximálne nereálne, jasné, že princ sa nezaľúbi na prvý pohľad, jasné, že popoluška by si ho tiež po pár prehovorených spoločných vetách nechcela hneď zobrať za manžela. Ale koho tieto, pre rozprávky nepodstatné záležitosti, zaujímajú? ()
Na jednu stranu se nejedna o nic extra super, pohadka v podstate nevynika ani pribehem, ani hereckejma vykonama, ale Vorlickovi se to tak nak vsechno povedlo skloubit dohromady, ze se na tuhle pohadku da vzdycky divat. Navic, i kdyz herci nepredvadi buhvi co, tak jsou ve svejch rolich fakt perfektni, zvlast Safrankova a k tomu tu mame prijemnou hudbu. To spolu se slusnou stopazi da dohromady hezky 4*. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (183)
- Režisér Václav Vorlíček a Rolf Hoppe (kráľ) mali počas natáčania dosť napäté vzťahy. Medzi kolegami síce panovali priateľské vzťahy, ale počas dávneho nakrúcania tomu tak nebolo, uviedol Vorlíček v knihe "Pane, vy jste režisér". „Poznal som ho z nemeckých indiánok, kde hral grázlov, samé veľké roly, ale na nakrúcaní Troch orieškov ma veľmi nepresvedčil. Príliš nechápal, čo vlastne hrá, stále sa so mnou priečil, že kráľ si predsa nemôže dovoliť robiť zo seba blbca, a chcel pojať rolu úplne inak. Jeho kolegyňa Karin Lesch, ktorá predstavovala kráľovnú, mu to musela vysvetliť.“ (Raccoon.city)
- Jiří Krytinář (královský šašo) spomína, že počas natáčania hrozila jedna veľká katastrofa: "Presuny z miesta natáčania prebiehali aj lietadlom a raz sme zažili ozajstné dráma, myslím, že to bolo 21. decembra, kedy sme pristávali na letisku a nešiel nám u lietadla vysunúť podvozok. Ako v decembri mrzlo, tak tam zamrzol a automaticky nešiel vysunúť. Až potom ho posádka z veľkými problémami vysunula manuálne, ale nervy to boli. Pristáli sme normálne, ale okolo boli nachystaní požiarnici a záchranárske čaty." (Raccoon.city)
- Natáčanie komplikovali aj neposlušné lovecké psy v scéne honu na líšku, ktorú musel kvôli zatúlanému skrotenému lišiakovi menom Vašík opakovať. Poslušnými zvieracími hercami boli vyhladovaní holúbkovia, ktorí sa hneď po vysypaní hromady kŕmení vrhli správnym smerom. (Raccoon.city)
Související novinky
Režisérský sestřih Rebel Moon je dle Snydera úplně jiný film
Netflix si vždy s koncem roku připravuje nějaký trumf v podobě velkolepého filmu, jenž má sebrat diváky Třem oříškům pro Popelku a během Vánoc hromadně nalákat lidi k obrazovkám. V minulých letech to… (více)
Popelka se dočká krvavého zpracování
Ikonický příběh o Popelce se v průběhu let dočkal mnoha verzí, přičemž mezi ty nejznámější v Česku patří samozřejmě Tři oříšky pro Popelku, animovaná Popelka z roku 1950, a pak možná moderní Popelka… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel režisér Václav Vorlíček
Legendární český režisér Václav Vorlíček zemřel ve věku 88 let. Tvůrce řady známých českých klasik jako Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Dívka na koštěti zemřel v pražské nemocnici, informaci… (více)
Mi Nü-Chai mě přiměla konečně se jednou vyjádřit i k Popelce, ačli je vůbec možné napsat k tomuto filmu komentář po Verbalovi. Z mého hlediska je nutno postavit tento film vedle Jak se budí princezny (to je ta o Šípkové Růžence), s nímž má společný sympatický první dojem, strojenou vtipnost (taky toho Menšíka), ale hlavně perverzi klasického námětu. Liší se v těchto ohledech jednak nepřebitným trumfem v podobě Libušky Šafránkové, jednak tím, že perverze není zde sice tak ohavná, ale zato postihuje samotný smysl příběhu, byť ho zdánlivě ozdravuje. Základním kamenem úrazu je právě Šafránková a charakter, který zde zosobňuje. Náležitá Popelka je utištěná, v koutku sedající chudinka, která zásahem dobré víly uloví nejexkluzivnějšího ženicha: nezdravě melancholická story s odpudivým koncem, příběh pro ukřivděné, definující je jako barbinae larvatae, střevíček, kočár, myší lokajové. Šafránkové Popelka je zcela jiná: hrdá, vnitřně nespoutaná, vzdorovitá dědička krve (patrně některého zchudlého šlechtického rodu), zdravě povětrná, s klučičími zájmy; téma „ženich“ je to poslední, co bychom v mysli tohoto rozkošného dítěte očekávali. A hle: ona chce na ples, cože? Sotva se objeví princ, nota bene nejrozjívenější floutek v celé zemi, nota bene Trávníček, je celá hin a jde po něm. Co si o tom myslet? Je to snad „o dospívání“? Pak ale o dospívání dcer, jejichž života smyslem je pokračovat v kynutí svých matek. Nebo nějaký psychický komplex? Máme snad pátrat v raném dětství? Víme, že je dcerou otce, který ji vychoval jako syna, načež ji asi vydědil ve prospěch megery, která, jak z jednoho dialogu vyplývá, nepřidala k rodinnému jmění nic. Evidentně muselo být něco v nepořádku, svou roli sehrála zřejmě i absence matky. (Také je na místě připomenout, že původní pohádka představuje Popelku jako špindíru u kamen, což tvůrci filmu vtělili delikatissime do některých symbolických scén a zvláště do trapné hádanky o kominíkovi.) Ale protože to vše jsou jen dohady, musíme hledat motiv. A ten je nasnadě: Popelka musí mířit vysoko. Sňatek s princem je její jedinou nadějí, nehledě k tomu, že s sebou nese budoucí titul královny. Její rafinovaný lov na hloupého prince je nepochybně veden chladnou rozvahou. Ale nikoli počtářsky: Popelka nechce než to, co čeledínovi cvrnkne do nosu, což ji činí způsobilou k vítězství. Ostatně, královská povaha toho nezvedeného floutka (který se NECHCE ženit) se přece jen projevila tím, jak ukončil lov na dravého ptáka. Popelka vlastně působí jako element, jímž princ teprve přichází sám k sobě. Dobrá, to všechno by bylo moc hezké. Ale přichází výsměch nebes či spíše pekel: Popelka je při jízdě na zámek a opět v samotném závěru definována jako skutečná Popelka. Všechno, co jsme viděli, byla lež. Mýtu nelze uniknout, pravá substance celého příběhu šklebí se odporným gottliche „Kde pak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš svou a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi. Hej břízo bílá skloň se níž, dej ptáčku náruč svou a skrýš, já pak můžu jít a v duši klid můžu zas mít.“ Takže hovno hovno. Česká politická zkušenost posledního čtvrtstoletí, neobnášející nic jiného než tutéž frustraci posledního žvástu pologramotných narcistních pacientů, napovídá, že spojení prince s Popelkou přinese zemi jen neštěstí. K psychologii Popelky dále viz fleker. () (méně) (více)