Táto, sežeň štěně!

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)

Naprostý souhlas se “Sportovcem!”Tedy lepšï než 101 dalmatinů a podobné kraviny. Ukázka dětství v socialismu. No a co!  Co jsme měli dělat, když jsme v té době žili? Na ten film si dobře pamatuji, v roce 65 mi bylo deset a moc se mi to líbilo a kamarádům také. Dnes to beru jako okénko do historie a ràd se podívám, jak se tehdy lidé oblékali, jaké jezdily tramvaje a autobusy, jak vypadali esenbáci / ještě hubený Neděla/ jak vypadala vesnice a jak suveréně hrála babičku skvělá paní Šejbalová a tatínka mladý pan Horníček i další. Za mě palec nahoru. Čest! (20.07.2022)

Naprosto zbytečný film ve kterém o nic nejde. Není zde žádný vývoj postav, žádný příběh, takřka žádná zápletka a ani humor tu člověk nenajde, i když si třeba přečtete v popisku, že se jedná o komedii. Raději bych se podíval na 78 minutové mixování vody v mixéru, než abych musel tento paskvil zhlédnout znovu. Troufám si tvrdit, že tento film dokázal předčit filmařské schopnosti Zdeňka Trošky — přesněji v tom jak až může být film špatný.. (27.12.2019)

Film vyloženě pro děti, které milujou štěňata. Ale to jsou tak roztomilá zvířátka, že by se o tom dal natočit daleko lepší film. Zklamal mě i pan Miroslav HORNÍČEK, který se tam vyskytoval velice sporadicky a o vtipných bonmotech (které by normální smrtelník od něj očekával) ani slechu-dechu. Paní ŠEJBALOVÁ tam pronesla všeho všudy 6 vět, až se člověk diví, proč taková hvězda tuto roli vzala. Podívám-li se na režiséra, tak musím konstatovat, že pan Milan VOŠMIK tento film pro naše děti skutečně "vošmik". Mám film ve své filmotéce a moje vnoučata (ač jsou už vyššího věku) se prázdnotě myšlenky tohoto filmu velice podivila. Celá moje rodina máme pejsky, takže vím o čem mluvím. Nerada, ale nelze jinak pouze 2*. (26.09.2007)

Námět Jana Rysky obohatili o své příhody se čtyřnožci i Milan Vošmik a Miroslav Horníček. A ve finále se nejedná o žádného nereprezentativního bastarda, ale o úsměvnou komedii ("Tatínek a maminka se o nás starají, z čehož nejvíce babička."), která není zbytečně natahovaná, dokáže vystihnout práci v redakci, navodit venkovskou pohodu a nadsázkou přiblížit touhu všech malých i velkých pejskařů. "Kotě je kotě a pes je pes." (02.03.2010)