Marian

Silný pandán k filmu Narušitel systému (2019). Ten druhý film je sevřenější a zvládnutější co do realistického vykreslení i síly účinku na diváka, Marian je spíše filmová balada, u které musíme přistoupit na to, že některé momenty budou poetizovány, mnohé motivy zjednodušeny, mnohé kauzální spojnice mezi jednotlivými etapami příběhu zůstanou nevyřčeny... ale pak to funguje perfektně. Co mnou nečekaně otřáslo, je, že oba filmy svou postavu opouštějí ve stejný okamžik - na útěku, a to jen proto, aby nemusely přímo ukázat, co se stane pak, i když divák to už stejně ví. Jedna z postav možná poběží déle, druhá zřejmě skončí život vzápětí - ale co oba režiséři tímhle gestem říkají, je naprosto totožné: sledujete osud vnímavého, citlivého, po opětování důvěry a pozornosti přirozeně lačnícího člověka, kterému jsme jako společnost nedali šanci, hned od začátku ji neměl, když jsme ho násilím odtrhli, zavřeli, odepřeli mu zákonným opatřením jakoukoli autentickou lásku a zájem a namlouvali jemu i sobě, že je to v pořádku. A pak už máme přichystanou sérii trestů a dalšího strukturálního násilí, kterým budeme silově reagovat na přirozené důsledky revolty živoucnosti, příchylnosti a touhy v takovém člověku. *~ (08.11.2022)

Tak jako Marian postrádal absenci citů od svého okolí, ani své city neuměl projevit. Tak já jsem se též citově nedokázala postavit, ani na jednu stranu barikády, Nějak jsem v tomhle filmu nevěděla, kde je ta pomyslná pravda a vlastně nikdo kromě těch dvou vychovatelů, kteří zas byli až přehnaně naivní, prostě nikdo mě empaticky neoslovil. Film sice působil depresivním dojmem, ale něco mu chybělo, nebo možná přebývalo, nevím... (15.01.2014)

Mal to Marian ťažké. Detský domov a polepšovňa, to nie je med lízať. Súdružky vychovávateľky sú také i onaké, žiadna nebola podľa jeho predstáv. Cigáni tu naozaj pracujú, teda hrajú vo filme, a nejde im to vôbec zle. Možno aj preto, že hrajú samých seba, tak je to bez pretvárky, bez prikrášlenia. A hoci sú všetci v podstate kriminálnici, stále mám pocit, že sú o level vyššie, ako bežní cigáni, ktorých stretnem v meste a to ani nemyslím na cigánske getá pri veľkých mestách. Film je dlhý, všetko v ňom má svoje miesto, len ten záver nemusel byť práve takýto. Vlastne bol koniec úplne blbý a radšej posledných desať minút vo filme nemuselo byť, lebo mi pokazilo dobrý dojem. –––– My totiž sedíme na kýblu strašnejch sraček a musíme se snažit, aby ty sračky nevytekly ven! (10.04.2016)

Pro mne tuze traumatizující snímek. Nejen díky tomu, že moje matikářka se jmenovala Mariana a zdálo se mi o té příšeře snad každý den, nejvíce v době, kdy jsem tento film náhodou spatřil. Ale i díky té totální odcizenosti romského chlapce od lidské společnosti. Nikoho nechápe, nikdo nechápe jej, nikdo jej nechce. I díky tomuto filmu jsem si kdysi uvědomil skutečnou sílu úplné rodiny, která dává tak primárně samozřejmý pocit bezpečí, chtěnosti, lásky a jistoty. Tento chlapec ve filmu neměl ani jedno a já s tím v noci po skončení filmu jen těžce usínal. (21.12.2009)

Pokud bych měla film hodnotit pouze jako umělecké dílo, našla by se řada nedostatků. Když ho vezmu jako konkrétní výpověď za přímé účasti těch, kterých se to týká, bude moje hodnocení o dost vyšší. Marian je totiž výpovědí o skupině lidí. I když jde o hraný snímek, má charakter dokumentu. Netuším, jak jsou podobné snímky přijímany samotnými Rómy, Jarmila Balážová se o většině podobných sníků vyjadřuje na stránkách Romea.cz kladně. Většina podobných snímků se zabývá pouze přestavením problému, protože žádné dostupné řešení není. Snímky se točí, jsou oceňovány, ale jak je patrno i ze zdejších komentářů, naše postoje se bohužel příliš nemění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (07.04.2015)