Marian

Mal to Marian ťažké. Detský domov a polepšovňa, to nie je med lízať. Súdružky vychovávateľky sú také i onaké, žiadna nebola podľa jeho predstáv. Cigáni tu naozaj pracujú, teda hrajú vo filme, a nejde im to vôbec zle. Možno aj preto, že hrajú samých seba, tak je to bez pretvárky, bez prikrášlenia. A hoci sú všetci v podstate kriminálnici, stále mám pocit, že sú o level vyššie, ako bežní cigáni, ktorých stretnem v meste a to ani nemyslím na cigánske getá pri veľkých mestách. Film je dlhý, všetko v ňom má svoje miesto, len ten záver nemusel byť práve takýto. Vlastne bol koniec úplne blbý a radšej posledných desať minút vo filme nemuselo byť, lebo mi pokazilo dobrý dojem. –––– My totiž sedíme na kýblu strašnejch sraček a musíme se snažit, aby ty sračky nevytekly ven! (10.04.2016)

Pokud bych měla film hodnotit pouze jako umělecké dílo, našla by se řada nedostatků. Když ho vezmu jako konkrétní výpověď za přímé účasti těch, kterých se to týká, bude moje hodnocení o dost vyšší. Marian je totiž výpovědí o skupině lidí. I když jde o hraný snímek, má charakter dokumentu. Netuším, jak jsou podobné snímky přijímany samotnými Rómy, Jarmila Balážová se o většině podobných sníků vyjadřuje na stránkách Romea.cz kladně. Většina podobných snímků se zabývá pouze přestavením problému, protože žádné dostupné řešení není. Snímky se točí, jsou oceňovány, ale jak je patrno i ze zdejších komentářů, naše postoje se bohužel příliš nemění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (07.04.2015)

Silné, autentické, depresivni drama. Škoda, že jej zná tak málo lidí. Jeden z důvodů proč si stěžovat na ČT. Jen ona sama podpořila vznik desítek našich filmů, ale prakticky je skoro pravidelně nereprízuje na obrazovkách. Škoda, protože Marian je opravdu dobrý film, takových jakých u nás moc nevzniká a to je škoda. (18.07.2007)

Co jsme si vychovali, to teď máme. Nemůžu uvěřit, že se dívám na realitu všedních dní dětí bez domova, které nemohou za to, kde a komu se narodily. Oproti praktikám zdejších vychovatelů je takové gestapácké řádění v koncentračních táborech pouhým čajíčkem pro batolata. Chvílemi jsem se cítila tak, že poběžím na wecko vyzvrátit dnešní večeři, jak se mi zvedl žaludek ... a smutno mi bylo. Klobouk dolů před tvůrci a všemi, kteří se natáčení účastnili. Reálnější než realita. (05.04.2018)

Silný pandán k filmu Narušitel systému (2019). Ten druhý film je sevřenější a zvládnutější co do realistického vykreslení i síly účinku na diváka, Marian je spíše filmová balada, u které musíme přistoupit na to, že některé momenty budou poetizovány, mnohé motivy zjednodušeny, mnohé kauzální spojnice mezi jednotlivými etapami příběhu zůstanou nevyřčeny... ale pak to funguje perfektně. Co mnou nečekaně otřáslo, je, že oba filmy svou postavu opouštějí ve stejný okamžik - na útěku, a to jen proto, aby nemusely přímo ukázat, co se stane pak, i když divák to už stejně ví. Jedna z postav možná poběží déle, druhá zřejmě skončí život vzápětí - ale co oba režiséři tímhle gestem říkají, je naprosto totožné: sledujete osud vnímavého, citlivého, po opětování důvěry a pozornosti přirozeně lačnícího člověka, kterému jsme jako společnost nedali šanci, hned od začátku ji neměl, když jsme ho násilím odtrhli, zavřeli, odepřeli mu zákonným opatřením jakoukoli autentickou lásku a zájem a namlouvali jemu i sobě, že je to v pořádku. A pak už máme přichystanou sérii trestů a dalšího strukturálního násilí, kterým budeme silově reagovat na přirozené důsledky revolty živoucnosti, příchylnosti a touhy v takovém člověku. *~ (08.11.2022)