Marian

Co jsme si vychovali, to teď máme. Nemůžu uvěřit, že se dívám na realitu všedních dní dětí bez domova, které nemohou za to, kde a komu se narodily. Oproti praktikám zdejších vychovatelů je takové gestapácké řádění v koncentračních táborech pouhým čajíčkem pro batolata. Chvílemi jsem se cítila tak, že poběžím na wecko vyzvrátit dnešní večeři, jak se mi zvedl žaludek ... a smutno mi bylo. Klobouk dolů před tvůrci a všemi, kteří se natáčení účastnili. Reálnější než realita. (05.04.2018)

Tak jako Marian postrádal absenci citů od svého okolí, ani své city neuměl projevit. Tak já jsem se též citově nedokázala postavit, ani na jednu stranu barikády, Nějak jsem v tomhle filmu nevěděla, kde je ta pomyslná pravda a vlastně nikdo kromě těch dvou vychovatelů, kteří zas byli až přehnaně naivní, prostě nikdo mě empaticky neoslovil. Film sice působil depresivním dojmem, ale něco mu chybělo, nebo možná přebývalo, nevím... (15.01.2014)

První půlka se mi překvapivě dost líbila. Prostředí děcáku je ukázáno sice mírně přehnaně, ale neměl jsem problém věřit jeho existenci a kromě toho ten film má i nejednu zajímavou a promyšlenou scénu, nějakou tu psychologii a dokonce i nestranné (!!) pojetí celkového tématu, což je něco, čemu bych nevěřil, že je toho Petr Václav schopný. Cesta ven je jednostranná šíleně, Nikdy nejsme sami je nikam nevedoucí depka s nikam nevedoucími osudy a Skokana je už teprve problém identifikovat, ale tohle byla jiná liga. Až už jsem se chtěl radovat, že Petr Václav dřív uměl. Jenže druhá půlka mě opět přesvědčila o opaku, jelikož v ní začala převládat přehnanost (v tom, co všechno se Mariánovi v životě přihodí), psychologie kamsi zmizela, takže jsem Marianovo jednání přestával chápat (ano, vliv okolí při vyrůstání, ale na to, co všechno tam udělá, je to malá výmluva), zmizela trochu i atmosféra a opravdu propracované scény a místo nějakého více vypovídajícího závěru to Václav celé zakončil odkazem na Truffautovo Nikdo mě nemá rád, protože nevěděl, kam dál. Kam dál vlastně ani moc nevěděl v té druhé půlce, prostě jen nějak zobrazoval Mariánův osud a tím to haslo. A ano, Nikdo mě nemá rád končí jak končí, ale tam to má svůj smysl, hloubku i sílu a hlavně jeho ústřední hrdina je na tom úplně jinak, než Václavův, takže tam "o tolik nejde". Je to škoda, začátek si mě získal, ale i tak mi to přijde jako nejlepší Václavův film. Sice chci v dohledné době vidět Il Boemo, které se úplně vymyká tomu, co kdy předtím natočil, ale mám z toho docela obavy, takže je i možné, že Marian pro mě i prvním z jeho tvorby zůstane... Slabé 3* (08.03.2023)

Hustá záležitost... Smutné a asi i částečně pravdivé. Už jsem to tu dříve psal, četl jsem knihu o rómech, kterak přišli tehdá do Čech... Je v tom jistá paralela. Naši je nejprve vítali jako uprchlíky ze Svaté země (tuto báchorku jim předkládali sami příchozí). Jenže hostitele asi nebavilo v těch leckdy nuzných časech příchozí nekonečně vydržovat a tak romové začali krást a díky rozvinutým cechům a nemožnosti se zapojit začali dělat jen podružnou práci... Práce s koňmi, dráteničinu, bylinkářství, hraní na nástroje... A tak to s nimi vlastně šlo dějinami. Dneska se už možná většina ani nesnaží integrovat. Zná slabiny systému a ví jak jej správně podojit. Leckerá rómská rodina zná všechny své nároky na dávky lépe než čerstvě nastoupivší úřednice... Těch pár co se chce vymanit to má věřím neskutečně těžké. Marian je smutným filmem, který se snaží poukázat na to, že leckdo měl v rukách špatně rozdané karty už od prvopočátku. Já však osobně vidím problém hlavně v samotném přístupu Rómů. Je to hlavně na nich aby dokázali majoritě, že to s integrací myslí vážně... Vadí někomu Vietnamci? Jejich děti mají česká jména, chodí do škol, řada z nás si s těmi co nám večer ve večerce na rohu prodají i v 20:00 čerstvé rohlíky poklábosí a leckdy i tyká.... Nikomu jejich přítomnost nevadí, protože se integrovali. Točit dnes filmy o Rómech je líbivé a leckdy i laciné. Tento naštěstí vznikl ještě dávno před touto vlnou. Velmi se mi líbil herec hlavní postavy, typově pěkně zvolen a hlavně pan Holub, kterého jsem nikdy moc nemusel, ale tady bych mu zatleskal. 4 sudy piva. * * * * (07.04.2015)

Romství na x-tý způsob asi tak, jak ho vidíme my, majorita. Citová deprivace a emoční plochost u takových dětí je doživotní, na které může a nemusí navazovat zločinecká dráha. Jsou tito deprivanti plně odpovědni za své chování nebo jim ho do vínku zčásti věnovaly minulé a předminulé generace? Marian se bránil po svém, i když ho šatili a živili. Myslím si, že nebylo podstatné, že je Rom. Ta vychovatelka udělala velkou chybu, nejdříve přilnula, pak odmítala jeho náklonnost. Malý Marian hrál velmi dobře, ten velký už tak ne. Občas byl film špatně ozvučený. Samotné téma je notoricky omílané a známé. To režisérovy Paralelní světy byly daleko lepší díky své niternosti a neopakovatelnosti. (03.07.2009)