Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Sláva Eman NováčekHrají:
Lída Baarová, Oldřich Nový, Růžena Šlemrová, Sylva Langová, Antonie Nedošinská, Nataša Gollová, Bedřich Veverka, František Paul, František Kreuzmann st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)
(více)Recenze (161)
Jistě jsou i lepší filmy, ale pro tenhle já mám slabost. Snad proto, že chápu, jak se člověk dokáže zamilovat do obrazu nebo představy o něm :-)), a oceňuji, jak dokáže poučit o tom, že podobný člověk může žít a být docela blízko a člověk si toho, dokud si z něj někdo (přátelé nejvěrnější) neztropí šašky, ani nevšimne. A snad i proto, že jsem taky taková "dívka v modrém", ač teda Lídě Baarové se (ničím) nevyrovnám... ()
Tento film zdá se hustý být! Skutečně sem se pobavil, hlavně mluvou Lídy Baarové coby středověké dámy:-) Vždycky sem uznával jakožto krásku starých českých filmů Adinku, ale Baarová je zde opravdu okouzlující. Spokojen sem byl i s výkonem Oldy Nového, dokonalý kavalír. Kdo má rád pamětnické filmy nemůže si o nechat ujít. Skvělé vyvrcholení zápletky nakonec korunuje celý film k skorodokonalosti. 86% ()
Námět filmu je natolik geniální, že se nemohu ubránit dojmu, že byl využit jen napůl. Rozjezd je velkolepý, ve třetině film začne stagnovat a překvapivě je to Oldřich Nový, který svou roli nezvládá a není tentokrát králem parketu. Baarová dokazuje, že umí i náročnější role, ale film se spíše nese v té lehčí rovině a do neklidných vod se raději nepouští. Vávra má rozhodně daleko na víc, jsem spíše zklamán. Přesto stojí za vidění, vracet se k Dívce v modrém ale asi nebudu...29.5.2011...70% Nakonec jsem se k filmu vrátil a zvyšuji na 90%. Asi jsem prvně neměl tu správnou náladu. 8/2012 ()
Československá romantická komedie natočená podle předlohy Felixe de Cámara, v níž se nesmělý starý mládenec notář Jan Karas (O. Nový) zamiluje do dívky v modrých šatech na obrazu ze 17. století, který mu zůstal v opatrovnictví jako pozůstalost po zemřelém hraběti. Jednoho večera dívka sestoupí z obrazu a notář musí řešit četné problémy spojené s jejími tři sta let starými způsoby. Netuší však, že si z něho jeho přátelé dr. Pacovský (B. Veverka) a Ing. Čadek (F. Paul) udělali legraci a místo pravého obrazu nastrčili prázdný rám a jejich známou studentku Vlastu (L. Baarová), jež měla představovat onu komtesu Blanku z Blankenbergu z obrazu. Vlasta z důvodu věrohodnosti a utajení šprýmu mluvila nádhernou archaickou češtinou, bohužel jí však často nebylo dost dobře rozumět. V rolích nápadnic dr. Karase se objevila N. Gollová a S. Langová v doprovodu své energické matinky R. Šlemrové. Zajímavá část snímku se odehrávala na hraběcím plesu, kde vzbudila Vlasta ve svých historických šatech a svou mluvou nemalé pozdvižení. V závěru dochází odhalení onoho žertu a pochopitelně k romantickému vyvrcholení a zasnoubení dr. Karase s Vlastou. Komedie O. Vávry právem patří už mnoho desetiletí k nejzdařilejším a nejoblíbenějším filmům pro pamětníky. ()
Ze svaté trojice Gollová-Mandlová-Baarová pro mě byla Lída vždy tou třetí a nikdy jsem moc nechápal co na ní ten Goebbels viděl. S jedinou výjimkou. A tou je role Blanky, které se Baarová zhostila geinálním způsobem a povýšila milou a dokonce i po 75 letech stále stejně zábavnou komedii na nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě v dokonalé souhře s neodolatelně zamilovaným Oldřichem Novým. Další komedie ze třicátých let, která odmítá stárnout a zub času si na ní vylámal své nenechavé zuby. Ladná režie dokonale vysoustruženého scénáře, plného nápadů, jiskřivě odsýpající dialogy a dokonale fungující atmosféra, které dodává kouzlo nejen Blančina staročeština. A jako třešnička ve vedlejší roli nezapomenutelné české tornádo Gollová. ()
Galerie (59)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (7)
- Na prvním snímku filmu je zobrazen zámek ve Slavkově u Brna. (Lentilkatka)
- Lída Baarová se v tomto filmu poprvé a naposledy setkala před kamerou s Natašou Gollovou, bylo to jen v jediné scéně. (Kulmon)
- Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)
Reklama