Dívka v modrém

Prvorepublikové komedie mám rád (i přes to, že jsou vlastně všechny o tom, že se někdo za někoho vydává a někdo se zamiluje do někoho, kdo je ale zase zamilovaný do někoho jiného, atd.), ale tato mi přišla alespoň originální (i když obsazením moc ne :D ) v příběhu, který se pokoušel býti trochu mýtický, což jsem po víkendu, kdy jsem takových komedií viděl několik ocenil, protože to trochu probouralo stereotyp. (03.01.2018)

Ze svaté trojice Gollová-Mandlová-Baarová pro mě byla Lída vždy tou třetí a nikdy jsem moc nechápal co na ní ten Goebbels viděl. S jedinou výjimkou. A tou je role Blanky, které se Baarová zhostila geinálním způsobem a povýšila milou a dokonce i po 75 letech stále stejně zábavnou komedii na nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě v dokonalé souhře s neodolatelně zamilovaným Oldřichem Novým. Další komedie ze třicátých let, která odmítá stárnout a zub času si na ní vylámal své nenechavé zuby. Ladná režie dokonale vysoustruženého scénáře, plného nápadů, jiskřivě odsýpající dialogy a dokonale fungující atmosféra, které dodává kouzlo nejen Blančina staročeština. A jako třešnička ve vedlejší roli nezapomenutelné české tornádo Gollová. (22.02.2014)

Tento film jsem si vybrala kvůli Lídy Baarové. Chtěla jsem s každou ženskou ikonou českého prvorepublikového filmu, kam řadím právě i tuto herečku, vidět alespoň jeden film. Tuším, že toto je jedna z nejznámějších rolí Baarové. Byla krásná a kouzelná, naivně jsem všechno spolkla, takže můžu tvůrcům gratulovat, jak mě dokázali obelstít, ale bohužel, film Otakara Vávry me až tak nebavil a nezařadí se mezi mé nejoblíbenější. Zápletka měla krkolomné momenty, ale ve výsledku na mě film působil nemastně neslaně. (04.05.2013)

"Uvažte, taková mladá dívka, no tak, řekněme 318 let stará mladá dívka, nemůže se mnou bydlet. Co by tomu řekli lidé? Co by tomu řekl Památkový úřad?" Tak co by tomu řekli lidé, mě nikdy nezajímalo a památkovej úřad si může kdákat, co chce. Mne komtesa Blanka z Blankenbergu zkrátka okouzlila a pokud by to bylo vzájemný, tak bych si do toho nenechal mluvit ani Ústavem pro studium totalitních režimů. Jenže než tohle dojde tápajícímu Dr. Karasovi, tak vznikne spousta zábavnejch scén, při kterejch se vždycky skvěle pobavím a nechám se příjemně hýčkat dokonalou krásou feudální staročeštiny. (25.10.2016)

Československá romantická komedie natočená podle předlohy Felixe de Cámara, v níž se nesmělý starý mládenec notář Jan Karas (O. Nový) zamiluje do dívky v modrých šatech na obrazu ze 17. století, který mu zůstal v opatrovnictví jako pozůstalost po zemřelém hraběti. Jednoho večera dívka sestoupí z obrazu a notář musí řešit četné problémy spojené s jejími tři sta let starými způsoby. Netuší však, že si z něho jeho přátelé dr. Pacovský (B. Veverka) a Ing. Čadek (F. Paul) udělali legraci a místo pravého obrazu nastrčili prázdný rám a jejich známou studentku Vlastu (L. Baarová), jež měla představovat onu komtesu Blanku z Blankenbergu z obrazu. Vlasta z důvodu věrohodnosti a utajení šprýmu mluvila nádhernou archaickou češtinou, bohužel jí však často nebylo dost dobře rozumět. V rolích nápadnic dr. Karase se objevila N. Gollová a S. Langová v doprovodu své energické matinky R. Šlemrové. Zajímavá část snímku se odehrávala na hraběcím plesu, kde vzbudila Vlasta ve svých historických šatech a svou mluvou nemalé pozdvižení. V závěru dochází odhalení onoho žertu a pochopitelně k romantickému vyvrcholení a zasnoubení dr. Karase s Vlastou. Komedie O. Vávry právem patří už mnoho desetiletí k nejzdařilejším a nejoblíbenějším filmům pro pamětníky. (11.01.2019)