Filosofská historie

Ačkoliv bych mohl Filosofskou historii snadno kritizovat za přemíru vlastenectví, nebudu to dělat. Vznikla rok před pádem Československa, v době, kdy to (nejen) za hranicemi bublalo jako v papiňáku, a tak toho kromě roku 1848 hodně říká také o nástupu druhé světové války a o tom, že se Češi i tehdy burcovali a národní hrdost posilovali, jak jen to šlo. Literaturou, divadlem, filmy. Otakar Vávra si s debutem poradil dobře a spousta scén je působivých - ze studentské oslavy přímo dýchá a voní jaro, Špínův odchod do kláštera je zase patřičně trpký. Z obsazení je třeba pochválit samozřejmě Jana Pivce, Jindřicha Plachtu a Zdeňku Baldovou, velice se mi však líbila i půvabná Karla Oličová. Scéna potlačení vzpoury se Vávrovi povedla, akorát ji bůhvíproč podkresluje nevhodná "jásavá" hudba (ale vlastně to možná byl záměr). (09.11.2014)

Film o studentském životě v tochu horkých létech 1847 a 1848 v Litomyšli. Občas vtipné, místy napínavé s posláním, aby český národ v bojích budoucích dokázal lépe bojovati. Bohužel se tak rozhodně nestalo a zřejmě nikdy nestane, neboť národ český nikdy na bitvu připraven nebude. Smutné i veselé příhody čtyř studentů filozofie Vavřeny (Ladislav Boháč), Frýborta (výborný Jan Pivec), smolaře Špíny (Vladimír Hlavatý) a strašpytla Zelenky (Stanislav Neumann). Další postavy: chápavá paní bytná Elis (Helena Friedlová), studentské lásky Lenka (Karla Oličová) a Mářinka (Elena Hálková), zpátečnický Roubínek (Jindřich Plachta) a pomstichtivá škodolibá paní purkmistrová alias Rollerka (Anna Steimarová). Film o touze po vzdoru proti cizí nadvládě a útisku, který měl posílit odvahu na boj před druhou světovou válkou. Leč k boji ani nedošlo. (07.03.2010)

Obrazově výborně zvládnutá jiráskovská adaptace se zcela nejiráskovským, ale dobově pochopitelným závěrečným apelem. Co už je horší- studiová kašírovanost pražských barikád bije do očí a kazí dojem z dramatického finále, nehledě na to, že představitelé „pánů filosofů“ by svým stářím patřili spíše na univerzitu třetího věku. (30.01.2009)

"Kdož by z celé duše na vás nevzpomínal, léta studentská." Vávrův debut prokázal jeho cit pro adaptace. Vhodně zvolení herci - jak čtveřice studentů, tak jejich partnerky nebo Jindřich Plachta (v roli rádobyvlastence aktuára Roubínka). Jan Pivec v roli Frýborta správně donchuanský. Jeho odsuzování "knihožroutů" příběh příjemně odlehčuje. Zasazení do historického kontextu je zdařilé. Pohladí ovšem hlavně kamera snímající lyrické pasáže - promenádu v parku, hru kuliček nebo vzájemné pohledy dívek a chlapců při majálesovém průvodu. (07.01.2011)

Opulentní nuda. Ambiciózní Vávra tehdy bezesporu zaujal svým režijním přístupem, který se ostře odlišoval od ostatních, přesto se mnohé z jeho historických filmů se současným divákem spíše míjejí. Jiráskova novela nepochybně zavdávala velké naděje v době (1937) natáčení tohoto filmu, kdy se znovu hrálo o osud utiskovaného Československa, dnes z toho všeho vyčuhuje už jen nesnesitelný patos, s nímž i jinak skvělí herci deklamují obvyklé fráze o svobodě, útlaku a lásce. (05.10.2008)