Jan Hus

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT. (11.05.2021)

Některé repliky ze začátku filmu ve mně díky přispění skupiny Těžkej Pokondr vyvolály smích ve vážných situacích, jinak však tento snímek ke smíchu samozřejmě rozhodně nebyl. Naopak, hodnotil bych ho jako docela zdařilé historické dílo. Jistě, film má zřetelný revoluční náboj, tvůrci si postavu Husa upravili dle potřeby (a v jednu chvíli z něj udělali dokonce opravdového kacíře, když při cestě do Kostnice sám stavěl lid nad boha, to už přehnali), taky čistě čeština nebyla úplně fajn, ale díky těm vpravdě silným emocím, které dokáže snímek v divákovi vyvolat, a Vávrově řemeslnému umu dávám ještě slabší 4*. Stejně jako za to připomínání pravdivé obžaloby zločinecké církve, té není nikdy dost, i když trend dnešní doby velí bohužel něco úplně jiného… (27.12.2012)

Husova charizmatická schopnost ovlivnit davy, jeho fanatická víra v pravdivost Bible versus praktické uplatňování moci církve i feudálů. Tento film mám v oblibě, i když jsem byl nucen navštěvovat jej povinně v rámci školní výuky. Navždy mi bylo vryto do paměti, že Mistra Jana, potažmo nás všechny potomky husitů, zradil Zikmund, ta Liška Ryšavá... Film s mnohými českými hereckými bardy několika generací. Jeden z největších herců, Zdeněk Štěpánek si zde zahrál Jana Husa i Jana Žižku zároveň. A tak se mohla zcela pravdivě odehrát i scéna z konce filmu, kdy Jan Žižka z Trocnova přísahá za všechny přítomné věrnost Husovu učení...Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=Rn_98pI686o (20.07.2009)

"Mohu volit jen mezi pravdou a lží." V polovině padesátých let začaly v barrandovských ateliérech vyrůstat nákladné repliky starých pražských staveb z dob pozdní gotiky. Režisér Otakar Vávra tehdy začal připravovat první díl své monumentální trilogie, která měla být připomínkou 540. výročí upálení Mistra Jana Husa. Megalomansky koncipované dílo - trilogie byla nejdražším projektem československé kinematografie (stála dvacet milionů československých korun) a byla pochopitelně silně přizpůsobena potřebám ideologického boje komunistické strany. Postavu Jana Husa tak lze vnímat dvojím způsobem: jako kněze a bojovníka za očistu církve i jako razantního sociálního reformátora, revolucionáře a vůdce vykořisťované chudiny. Druhý pohled pak odpovídá dobové mocenské vizi, propagované nechvalně proslulými ideology Nejedlým a Kopeckým, kteří postavu Husa vmanipulovali do role jakéhosi předchůdce komunistických myšlenek. Výpravný cyklus zachycuje bouřlivé období pražských bouří, vrcholících obviněním Mistra Jana Husa z kacířství a jeho následným potupným upálením. Další díly se pak soustřeďují na zobrazení vítězných husitských válek, završenými vítězstvím na pražském vrchu Vítkově. Trilogii dominují dvě postavy: betlémský kazatel Jan Hus a vojevůdce Jan Žižka. Obě tyto postavy ztělesnil přední člen činohry Národního divadla Zdeněk Štěpánek, jeden z nejvýznamnějších realistických umělců. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že obě postavy se liší charakterem i zevnějškem. Jde o postavy přímo protikladné, které nebylo jednoduché zobrazit, měl-li je představovat jediný herec. Štěpánkovi se to však podařilo. Právě jeho výkon přes všechnu vnější monumentalitu, rozsáhlé bojové scény s účastí armády a tisíce statistů, byl a je dominující hodnotou. Tento kontroverzní projekt dodnes rozdmýchává veřejné mínění. Je obdivován i zatracován, vyzdvihován i umlčován. Zůstává dílem, které je typickým otiskem své doby, nerozpakující se svévolně manipulovat s historickými fakty. Je však také dílem, které po vizuální, architektonické a hudební stránce nebylo a nebude překonáno. A v tom jistě tkví jeho nadčasovost. Můj komentář platí i v souvislosti s dalšími díly Jan Žižka a Proti všem. (20.01.2009)

Ne, to co nám zanechal O.Vávra, není bohužel Mistr Jan Hus, ale představa komunistické propagandy, jak by mohl vypadat kazatel v Betlémské kapli, kdyby to byl asketický sociální revolucionář, a ne obtloustlý, růžovolící katolický kněz, který káral církevní praktiky a vesele zemřel za pravdu Ježíše Krista. (13.03.2007)